Jsem krapet pozadu s knížkama. Tohodle Čapka jsem si vytáhnul z knihovny ve Sloupu a rozhodně nebyl problém ho stihnout, za těch pár dnů strávených tam, přečíst. Tak nějak potěšilo, že máme hodně podobnej názor na Londýn i na anglický venkov. Název trochu klame, protože krom Anglie je tu pár stránek věnováno i Walesu a Skotsku. Anglické listy byly snad první knížkou, po jejímž přečtení jsem měl chuť také něco napsat. Podobný efekt, jako když někdo píše o borůvkách a zavařování a vám se hnedka chce dělat koláč nebo borůvkové víno. Jak jsem tak přepisoval své výpisky, které tvoří, spolu s obrázky, zbytek tohoto příspěvku, tak jsem si říkal, že kdybych viděl podobný článek v dnešních novinách, tak bych si myslel, že autor se autor snaží být zajímavým užíváním interpunkce. Tolik středníků jsem snad ještě neviděl. Nevím jestli to byl Čapkův styl a nebo jestli se jen změnila doba. Já jsem tady na tom blogu snad středník ve větě ještě nepoužil. Rozhodně netvrdím že to ruší, jen mi to připadlo zvláštní. Continue reading

Aby to tu nebylo samé běhání, tak tady je knížka o turistice 🙂 Pěší tůra do Santiaga je snad nejprofláklejší dlouhé putování v Evropě. Připadá mi, že se na ni vyávají povětšinou lidé, kteří mají různé osobní problémy a doufají, že se jich tu zbaví. Podle toho, co je slyšet, to nejsou prázdné naděje a opravdu to funguje. Tyhle příběhy lákají různá esoterická “individua”, mezi které očividně patří i autorka. Většina textu je naštěstí normální a různé “síly” tak působí spíše jako koření, které dodává knížce osobitost. Continue reading

Věděli jste, že v Británii existuje Cloud Appreciation Society (Společnost pro docenění mraků)? Jestli ne, tak asi ani neznáte Gavina Pretora-Pinneyho, který ji založil a také sepsal Průvodce pozorovatele mraků. Knížka je očividně psána jako úvod do tématu a tak jejím cílem není jen popsání různých skupin mraků, ale i zaujmutí čtenáře, aby ho dané téma chytlo. Jelikož je psána čtivě s mnoha humornýma pasážema, tak ani já jsem neměl problém ji dočíst celou až do konce. Vedlejší efekt byl (a stále je), že mnohem více zvedám zrak k obloze a koukám, co se na ni zrovna prohání. Continue reading

Až do tohoto roku jsem žil v domnění, že o Mauglím se píše v Knize džunglí a tak jsem byl překvapen z “s” pro množné číslo, knihy jsou dvě. Raději jsem koukl i na českou verzi a opravdu se jedná o Knihy džunglí. A toto není jediný případ, kdy se animovaná disneyovka (Jungle book, tedy jednotné číslo), kterou jsem ani celou nikdy neviděl, dostávala do konfliktu s tím, co jsem četl. Zatímco třeba ve vizualizaci Balúa jako modrého medvěda s panděrem mi nic nebránilo, tak u hubeného kluka s velkou hlavou to bylo jiné. Kipling se několikrát zmiňuje, že Mauglí byl v porovnání s vlky či panterem slabý, ale vzhledem k ostatním lidem (svého věku) na tom byl fyzicky mnohem lépe, takže jsem si ho spíše představoval jako Tarzana. Pravda u osmiletého dítěte jsem asi přestřeloval na druhou stranu, ale jak se blížil konec, tak už tento obraz myslím byl dost věrný. Co se příběhů týče, tak krom toho o Mauglím, je tu i několik jiných, které za ním vůbec nezaostávají. Continue reading

Další knížka kterou jsem měl rozečtenou měsíce. Jak už název trochu napovídá, tak je o taktice a rozestavění hráčů při fotbale. Bohužel je ale zajímavá jen ze začátku, pak už to byla nuda. Nikdy mi to nepřišlo, ale posunout jednoho hráče kousek vpřed či vzad je asi větší problém než to vypadá. Právě o tomhle je totiž popsáno celých 356 stránek, beztak ale nejsem o nic chytřejší. Continue reading

Knížku s podtitulem When staying put is not an Option (Když je nerozumné zůstat) jsem začal číst už loni a to někdy v době, kdy vrcholila uprchlická krize. Není to nic dlouhého, ale nějak čtivé to není. Jedná se vlastně o návod jak opustit své bydliště v případě, že se něco pokazí. Oproti jiným SHTF autorům není Fernando v tomto oboru pohým teoretikem, protože se rozhodl s rodinou opustit rodnou Argentinu a emigrovat do Irska. Continue reading

Opět tenoučká knížka, jen tentokráte není plná fyziky, ale vypráví příběh z jedné lodi plavící se z New Yorku do Buenos Aires, kde hlavní ůlohu hrály šachy. Na jedné straně byl arogantní šachový velmistr z Banátu, který je sice v šachách nejlepší na světě, jinak je ale intelektuálně zaostalý. Druhým charakterem je inteligentní a skromný Vídeňan, který šachy nehrál už přes dvacet let a nad nímž se vznáší trauma z psychického mučení od Nacistů. Uprostřed je autor, který celý příběh vypráví. Continue reading

Krásně útloučká knížečka, která má jen 80 stránek, je rozdělená, jak už název napovídá, do sedmi kapitolek. Kladem malého rozsahu je to, že jsem nebyl ztracený moc dlouho a každý začátek kapitoly mi dával šanci se zase chytnout. Pro lepší čtivost tu jsou totiž i stručné příběhy, jak se k jakým teoriím dospělo. Nevýhodou pak je, že se dozvíte jen naprostý základ a pokud ho nepochopíte (tak jak se to většinou stalo mně), tak vám stručný text nedá druhou možnost. Knížka má krásné desky a líbila se mi i grafická úprava samotného textu. Continue reading

Oproti Jednomu dnu Ivana Děnisoviče je Soustroví mnohem temnější, depresivnější a bohužel i méně čtitelné. Já jsem si do čtečky stáhl českou verzi, která u nás narychlo vyšla po revoluci. Vydavatel se hnedka na začátku omlouval, že překlad není úplně konzistentní, protože se na něm podílelo vícero lidí a něměli čas výsledek úplně sladit. Samotný Solženicyn prý trval na tom, aby kniha vyšla co nejdříve. Po kouskách slepoval výsledné dílo a před prvním vydáním neviděl vše po hromadě i on. Právě tato fragmentovanost činí čtení ne moc přívětivé. Některé pasáže se čtou jedním dechem u jiných se člověk nepřestává divit a některé jsem jen přeletěl očima. Podle Databáze knih, má Soustroví Gulag 1688 stránek, což by mne u papírové knihy asi odradilo, ale u textového souboru to tak do očí nebilo. Continue reading

Název knížky jsem slyšel už někdy v minulosti, ale k přečtení mne pošoupla až informace, že se jedná o nejpopulárnější knihu v ČR. To jsem zaslechl v rádiu a posléze jsem si na internetu našel, že se jednalo o průzkum z roku 2008 pod patronací Národní knihovny. Za Vejcem a já skončil na druhém místě Švejk, na třetím Harry Potter a pětici uzavírala Bible s Babičkou. Jako první jsem si přečetl stručný životopis autorčin životopis na přebalu a pak jsem celou knížku přemejšlel jestli se rozvede nebo ovdoví. To jsem se z textu nakonec nedozvěděl, ale za to se výborně bavil. Continue reading