Po 22 měsících opět v kině. Kdyby v Čechách nebyly v kinosále povinné roušky, tak bych na Dunu šel už tam, takhle to ale vyšlo až na Anglii. Prvotní záměr byl, jít na ní hned po příjezdu, ještě než mi začne práce. Vvlak měl ale skoro čtyřhodinové zpoždění, a tak jsem byl nakonec rád, že jsem stihl poslední spoj do Falmouthu. Continue reading

Já, Tonya je film o Tonye Harding, o které jsem do teď vůbec neslyšel, ale očividně je to známá postava z počátku 90.let. Přirozený krasobruslařský talent, který doplatil na své okolí. Je k neuvěření, že to je životopisný film. Kdyby to byla fikce, tak by to byla normální dobrá černá komedie, takhle z toho ale krapet mrazí. Pokavaď nemáte rádi filmy s disfunkčníma rodinama, tak tohle nebude nic pro vás, pro ostatní ale dobrý. V TV se na to klidně znovu podívám, do kina bych na Tonyu ale podruhé asi nešel. Je to takový ten film u kterého nelitujete že jste zaplatili vstupné, ale důvod pro další vstupenku už moc nemáte.

Na lednové frekvenci zdejších příspěvků je vidět, že to zatím není můj nejaktivnější vstup do nového roku. Budu se to teď snažit trochu dohnat a to jak rekapitulací uplynulého roku tak i něčím aktuálnějším. V pondělí jsem se třeba cestou od zubařky, která mi nasadila mou první korunku, stavil v Malém sále kina Světozor, kde byla projekce Tří billboardů kousek za Ebbingem. Tento film je od stejného režiséra který točil V Brugách, které se mi líbily a i novinka měla dobré recenze. Je to sice hollywoodský film se známýma hercema, ale naštěstí se vymyká tvorbě posledních let. Příběh sedí, je civilní,  všechno dává smysl, nic neruší, žádné moralizování ani nadbytečné násilí, výborní herci. Je to hodně o takové té nasranosti, takže úplně rodinný film to není, hrubé mluvy je tu zhusta a ani násilí tu nechybí, vše je nicméně, jak už jsem psal, užité v tak akorát míře. Nechybí ani vtipné (spíše černé) momenty, které jsem vnímal o to více, o kolik se paní vedle mne smála. Moc nemám co bych vytkl. Poselství vyznívá dobře a konec vyzívá k přemýšlení. Určitě nejlepší film jaký jsem letos viděl v kině 🙂

Tak jako předloni i letos jsem si před Vánoci zašel na Hvězdné války do Hostivaře. Zatímco ty minulé se mi opravdu líbily, tak ty letošní byly zklamáním. Nějak mne v nich nic nechytlo. Hudba, příběh, herci, lokace – nic. Nejvíc mi vadilo až “příliš mnoho štěstí” neboli něco co není úplně domyšlený a také závěrečné vidění a bojování s tím co na určitém místě není. Úplně špatný to není, znovu na to ale určitě nepůjdu.

Než jsem šel nového Blade Runnera, tak jsem dvakrát zkoukl toho starého z roku 1982 a když je porovnám, tak je novinka slabší. Hlavně ji chybí charismatický záporák. I přesto, že stopáž je výrazně přes dvě hodiny, tak jsem se nenudil a rozhodně ne proto, že by to byla samá akce. Velmi pomalý film spoléhající hlavně na atmosféru.  Jak mi v původním Blade Runneru pár věcí nedávalo moc smysl, tak ve 2049 je nelogičností už hromada a možná i proto jsem až do konce nevěděl jak to dopadne. Za vidění to stálo, ale podruhé se na to jít zatím nechystám.

Doufal jsem, že Dunkirk ještě stihnu v Imaxu, ale než jsem se dostal do Prahy, tak už ho uváděly jen “normální” kina a tak jsem si vybral Světozor. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl na Představení pro seniory, ale zvuk mi přišel dost nahlas, což bylo někdy až nepříjemné. Samotný film bych ohodnotil jako nejlepší co jsem letos viděl. Emočně silný příběh, který je rozdělěn do tří vzájemně propojených větví a během kterého jsem si téměř pořád říkal válka je vůl. Při vycházení z kina mi přišlo, že bych na to, i když je to výborný film, znovu už nešel, protože je prostě moc temnej, ale už po pár dnech jsem měnil názor. Moc silnej zážitek na to, abych si ho už nechtěl zopakovat. Uvidím, jestli stále ještě bude v kinech až budu zase zpátky v Čechách.

Další filmek, sice z trochu jiného soudku, ale snad i strašidelnější a určitě depresivnější než Vetřelec. Film podle ruské předlohy je usazen do panství ve viktoriánské Anglii, ze kterého je vysloveně cítit chlad. Oproti Vetřelci jsem ne pokaždé alespoň tušil co se stane v následujících minutách což udržovalo mé oči na plátně. Film má evropské tempo i ztvárnění, takže to jakoby méně utíká, ale o to tísnivěji mnohé scény působí. Výborný konec. Jako u srdíčka to moc nezahřeje, ale v hlavě zůstane dlouho.

Na nového Vetřelce jsem se těšil, i když jsem se teda trochu bál, že bude moc strašidelnej. Celý film bohužel nedává moc smysl, ale pokavaď se člověk odprostí od chování postav, tak je to dobrá podívaná. Vizuálně pěkné a plonkových momentů minimum. Kdyby to byl můj první Vetřelec, tak bych se bál asi hodně, moment překvapení ale chyběl, všechny útoky jsem očekával, takže pohodička. Continue reading