Tak něco podobného jsem v kině už dlouho neviděl. Díky tomu, že to bylo úplně stupidní a bez příběhu, tak člověk vlastně nemá jinou volbu, než dát odpočinout šedým buňkám a “soustředit” se jenom na obrázky. Tady přichází na scénu, pro mne zajímavá a svěží, kamera, která dává filmu šťávu, a která způsobila, že se mi film nakonec celkem líbil. Znovu bych na něj ale nešel. Continue reading
Dneska jsem si dal takový dvoufilm. Spojovacím prvkem filmů je divoká příroda. V prvním případě norská (Proti přírodě), v druhé severoamerická (Divočina). Byl to tedy takový pomyslný souboj Evropa vs USA. Za sebe mohu říct, že to u mne vyhráli Američané a to celkem velkým rozdílem. Continue reading
Zajímavých filmů je teďka v kinech povícero a tak asi nezůstane jen u filmového pondělí. Chtěl jsem jít na český film a na výběr jsem měl tři. Kobry a užovky, Ghoul a Vybíjená. Na horor jsem opravdu náladu neměl, Vybíjená má na čsfd mizerné reakce a tak jsem se rozhodl pro Hádky. Z traileru jsem čekal těžkou depresi, ale nakonec to tak strašné nebylo, za což jsem byl rád. Continue reading
Čistě na základě faktu, že hlavní postava je robot s roztomilým jménem Chappie, jsem čekal něco ve stylu Wall-e, jen brutálnější. Ano, Chappie je sympaťák, jehož režisér párkrát použije k citovému vydírání a ano, ve filmu se pár (opravdu jen pár) brutálních scén objeví, ale i tak jsem byl filmem překvapen. A to příjemně. Continue reading
S filmovým pondělkem, nemaje jasného favorita, jsem měl tentokrát trochu problém. Nakonec jsem si vybral film Whiplash, který měl být o začínajícím jazzovým muzikantovi Andrew Neimanovi (Miles Teller) a jeho učiteli Terenci Fletcherovi (J.K.Simmons). Na jazzový koncert bych asi nešel, ale jako kulisu ve filmu ho mám rád. Pozitivně vypadalo i 87% na čsfd. Čeho jsem se naopak trochu bál, byla agrese, které, podle traileru, bude ve filmu asi celkem dost. Continue reading
Pro mé filmové pondělí jsem si tentokrát vybral Babovřesky. Hnedka první recenze na čsfd zněla takhle – “…v našem světe nekonečné relativizace se daří najít jeden pevný bod. Filmy Zdeňka Trošky jsou objektivně špatné a líbí se jenom lidem bez vkusu. …” Já předtím viděl jen jedničku a zdálo se mi, že to až taková katastrofa není. A tak jsem vyrazil. Continue reading
V pátek jsem si zašel do kina, které se pyšní tím, že je nejmenší v republice, nalézá se na Karlově náměstí a jmenuje se Mat. Je opravdu malé. Vejde se sem 46 lidí a bylo celkem plno. Volná byla jen první řada. Pár míst bylo volných i ve druhé, kde jsem seděl já. Trochu jsem se bál, že budu moc blízko, ale nakonec to bylo v pohodě. Continue reading
Na Americkýho snipera bych asi určitě sám od sebe nešel, ale jako doprovod jsem si do sedačky kina sedl. Téma americkýho vojáka v Iráku mne nějak moc nelákalo, ale byl jsem zvědav, jak se s tím Clint Eastwood, jako režisér, popasuje. Jeho předchozí filmy – Dopisy z Iwo Jimy a Gran Torino se mi totiž líbily. Bohužel už asi po čtvrt hodině mi bylo jasné, že toto nebude ten případ. Continue reading
Místo klasického filmu jsem si tento, stejně jako minulý, týden zašel na dokument. Jak už název napovídá, hlavní postavou byl Miroslav Zikmund. Ten i ve věku 94 let působil velmi svěže a přesah do jeho soukromí a jeho komentáře činilo dokument zajímavým. Continue reading
V pondělí jsem v kině nebyl a tak jsem to ve čtvrtek dohnal. Tak trochu jsem vybíral mezi belgickým Dva dny, jedna noc, což je o ženský, která obíhá své spolupracovníky aby se vzdali svých odměn a ona nedostala padáka a právě Filmu o kávě. Oba dávali v kině Atlas na Florenci zhruba ve stejnou dobu. Jedním z důvodu, proč jsem si vybral Kávu bylo i to, že šance vidět tento snímek v kině někdy v budoucnu, je asi hodně blízká nule.