Přesně jak jsem si myslel – nenašel jsem čas psát sem te samý den co se vše událo, takže tyhle řádky vznikají už v Evropě. Mrzí mne to, protože s čerstvýma zážitkama se mi píše o dost lépe než když je zaspím jednou, neřku-li několikrát. Tak tedy zpátky v čase. Oproti včerejšku jsem tentokrát zamířil do Downtownu, tedy na samotný cíp Manhattanu, projel se trajektem na Staten Island a stihl jsem se i proběhnout. Continue reading

Ráno jsem se hrabal trochu déle z postele, protože jsem si myslel, že bude zataženo, a ven se dostal až před osmou. Bylo sice slunečno, ale od vody foukal studený vítr, takže jsem se po prvních fotkách zase vrátil, abych se trochu přistrojil no a taky jsem si zapomenul náhradní baterky. Dobře, že jsem se pro obojí vrátil, protože slunce moc dlouho nevydrželo a baterka odpoledne došla. Přesně definovanou trasu jsem neměl. Jediným pevným bodem byla Frickova sbírka (Fricks Collection), kde byl kolem poledne volný vstup, fronta nicméně byla taková, že se pevný bod rozpadl v prach. Continue reading

Předminulý týden jsem měl celý den na přestup mezi autobusy v Paříži a využil ho k návštěvě Versailles. Než jsem dojel do Paříže, tak jsem přecházel v Londýně z nádraží Euston na Victorii, což byla (překvapivě) celkem příjemná procházka. Byla sice už tma, ale i tak jsem v centru poznával místa, kde jsem předloni běhával. Po Versailles se mi už s baťohem chodit nechtělo (možná by mne tam kvůli bezpečnosti ani nepustili) a tak jsem ho nechal v úschovně na nádraží Austerlitz, kde jsem si dal croissant a kafe k snídani a odkud jel přímý vlak (3,55€) až do Versailles, kde jsem měl v plánu zajít do parku a na panství (statek) Marie Antoinetty. Samotný palác jsem se z časových důvodů rozhodl vypustit. Continue reading

Na napsání sem čeká už celkem dost příspěvků, takže těch několik dalších bude takovým vypravením do nedávné minulosti. Začnu od toho nejčerstvějšího. V pondělí jsem byl v Paříži a k návštěvě si vybral bývalou železniční trať, která je nyní přeměněna na pěknou parkovou procházku. Dovede Vás od Bastily až za hranice Paříže, do pět kilometrů vzdáleného parku Bois De Vincennes. Jasně, v Paříži je toho asi k vidění mnoho zajímavějšího, ale já měl Viadukt víceméně po cestě, protože jsem se potřeboval dostat od Východního nádraží, kde mne vysadil Žlutý autobus z Prahy, k nádraží Bercy, odkud mi jel další autobus do Londýna. Continue reading