Žádná revoluční trasa to nebyla. Jednalo se vlastně o to samé, co jsem šel loni v dubnu, jen tentokráte jsem neodbočoval u zahrad, ale doběhl jsem až k řece Helford. Na druhé straně jsem to pak nevzal přímo domů, ale zaběhl jsem se až do centra Falmouthu. Jak jsem měl předchozí den volné odpoledne, tak dneska se jednalo o celý den. Continue reading
Od klienta v Ascotu jsem po noční pokaždé odjížděl do Wokingu, abych se vyspal. Po poslední noční to bylo trochu jinak. Auto totiž mělo zůstat v Ascotu a než abych vážil tříhodinovou cestu hromadnou dopravou, raději jsem se vyspal v autě a odpoledne se proběhl po okolí. Vlak k dalšímu klientovi mi jel až před půlnocí, takže času jsem měl hafo. Continue reading
Po přijetí z Londýna jsem hned od autobusu zamířil brzkým ránem do Zahru. Rodiče měli přijet až večer, biatlon začínal až po poledni a tak jsem držel basu se ségrou a šel si ještě lehnout. Po dvouhodinovém osvěžujícím spánku jsem vykoukl z okna, vánice ven moc nelákala. Cvakl jsem si fotku a než jsem si přenastavil foťák na delší expozici, aby byl vidět vítr, tak to už venku vypadalo klidně. Nazul jsem si tedy botky a vyrazil, na pro mne dost retro trasu, do Hostivaře a zpátky. Nijak jsem to neprotahoval a tak mi po doběhnutí hodinky ukazovaly sedm kilometrů, opravdu jen kolečko. Continue reading
Když se v Anglii objevím na nějakém novém místě, tak většinou nějaké dva dny trvá, než si najdu nějakou pěknou běžeckou trasu. Taková jistota bývají cesty podél vodních kanálů. Ty Britové začali stavět ještě před železnicemi a sloužily hlavně nákladní dopravě. Uhlí do továren, zboží do měst. Lodě byly původně taženy koňmi ze břehu a po těchto cestách právě rád běhávám. Ke kanálu Basingstoke to mám z baráku jen kilometr, což je super. Mezi výhody běhání podél kanálu patří – je to po rovince, nedá se zabloudit a nejezdí tu auta a přitom je celkem nízká pravděpodobnost bahna. Ve čtvrtek jsem běžel na západ a v pátek na východ. Celková délka vždy 20km. Continue reading
V úterý navečer jsem se byl podívat na jeden pozemek v Hustopečích, který podle inzerátu vypadal pěkně, ale vyklubal se z toho děsběs. Když už jsem byl v těchto končinách, tak jsem se alespoň rozhodl podívat po okolí. Vyrazil jsem tedy směr Nové Mlýny. V noci nasněžilo a tak jsem si užil sněhu, na který jsem se z Anglie těšil. Continue reading
Dneska tu celý den svítilo sluníčko a skoro ani nefoukalo, prostě takové jaro. Dílem díky tomu, že rok 2014 byl nejteplejší od doby co v Anglii měří teplotu (17.století), hlavně však díky cornwallskému mikroklimatu tu bylo dokonce vidět i pár květů. Zatímco je tedy v Čechách bílo nebo (v horším případě) šedo, tak tady je to mírně barevnější. Na sníh už se ale domů těším, jestli teda bude. Continue reading
Původně jsem měl na ůterý naplánovaný běh na Říp. Když jsem ale ráno viděl to mlíko venku, tak jsem zase zalehl do postele. Z té jsem se nakonec vyhrabal až kolem jedenáctý. Mlha se stále držela a tak jsem si po snídani řekl, že si vyběhnu a podle toho jak to půjde, zvolím buď tradiční trasu přes Ládví a Střížkov zpátky anebo si to prodloužím na Bílou horu. Continue reading
Včera jsem se odhodlal k dalšímu dlouhému běhu. Sice bylo tepleji než před týdnem, ale i tak jsem nechtěl riskovat prochladnutí a tak jsem se rozhodl nikde nenocovat a vybrat si pouze jednodenní trasu. Vyrazil jsem opět trochu později než jsem chtěl a tak jsem po zbytek dne doufal, že na Karlštejn doběhnu ještě za světla. Nejvíc mne zdržovaly přestávky na focení, jednu pauzu jsem si dal na svačinu v podobě čokoládových tyčinek. Continue reading
Původně jsem si chtěl zaběhnout na Ještěd, jelikož ale počasí je takové jaké je, tak jsem plán přehodnotil na Konopiště. Z třídenního výletu se tak stal dvoudenní a trasa méně vyhlídková. To, že viditelnost bude stát za starou bačkoru, jsem pokládal téměř za jisté, otázkou mi bylo, jak se vyrovnám se zátěží a zimou. Ani na jedno jsem zrovna natrénováno neměl. Continue reading
Dneska jsem si vyběhl na mou oblíbenou trasu k Jenštejnu a zpátky. Počasí krásné, nefoukalo, sluníčko svítilo, žádnej velkej hic, prostě pohodička. Běželo se pěkně, nízká tepovka, rychlost pod 6min/km a pak najednou přišlo pole nad Brázdimí. To jsem teda ještě neviděl. Na úseku asi 400m oblaka komárů. Vypadalo to jak roje včel anebo stoupající kouř. Skoro se tím ani nedalo proběhnout. Dýchat pusou nešlo vůbec a ani nosem to nebylo úplně bez zašimrání. Naštěstí to nijak nebodalo ani nekousalo. Continue reading