Po více jak roce a půl jsem se opět dostal ke klientovi v londýnském Hackney. Minule jsem tady toho mnoho nenaběhal. Všechny tři mé běhy vedly ke kanálu a pak podél něj směrem do centra. Nejdelší mne pak zavedl k olympijskému stadionu. Po předvčerejším běhu podél kanálu směrem od centra, jsem včera vyrazil naslepo ulicema a narazil na takový pěkný parčík s názvem New River Walk. Continue reading
Na pár dní jsem byl vyslán na sever, do Newcastlu. Práce mi začínala v pátek v poledne a já se dostal do města už ve čtvrtek k večeru. Nedaleko od Newcastlu v Gateshead je obrovská socha anděla, kterou jsem si nemohl nechat ujít a tak bylo jasné, kde strávím plonkovou noc. Anděl tu stojí od roku 1998 a od té doby nechybí v žádné propagaci severní Anglie. Continue reading
Přes týden jsem si naběhal do zásoby a tak jsem mohl v sobotu vyrazit fotit do Regentova parku. Park nechal v 19.století navrhnout princ Regent (později Jiří IV.) u architekta Johna Nashe. Původně tu měl stát palác pro prince a vilky pro jeho kamarády. Z výstavby ale, až na pár vilek po obvodu, sešlo. Pro širokou veřejnost se park zpřístupnil až po otevření Queen Mary’s Gardens ve třicátých letech. Já si za dvě hodiny stačil projít jen jeho jižní polovinu. Continue reading
Dneska jsem v Regent´s parku odbočil na cestu podél vodního kanálu, který, aby se to nepletlo, se také jmenuje Regent´s. Jak už to bývá, dalo se běžet vpravo nebo vlevo. Já zatočil vlevo, nebo přesněji na západ. Z počátku, ještě v rámci parku, bylo na druhém břehu vidět pár výstavních domů. Po chvíli vidím rozcestník, který říká, že za 25 minut bych se mohl dostat k Little Venice. Jelikož se jednalo o čas počítaný z chůze, tak jsem tam za chvilku byl. Nevěda jak místo vypadá, podařilo se mi ho asi o 100m přeběhnout, hold je to jen malej plácek s ostrůvkem. Nejvíc unešen jsem ale byl z přístaviště LissonGrove, to byla nádhera. Continue reading
Já jsem teďka na dva týdny u klienta v centrálním Londýně. Přesněji řečeno v západocentrálním. Zkratku pro PSČ, které tu je tvořeno i písmeny, tedy tvoří WC. Toto označení je i na mnoha tabulkách s názvy ulic. Jinými slovy, WC je teď na dva týdny má základna 🙂 . Včera i dnes jsem podnikl výzkumné běhy. Včerejší byl na prášky a tím dnešním jsem si zvedl náladu. Continue reading
Asi po roce jsem se ve Falmouthu vydal na průzkumný běh a narušil tak rutinu běhání k pobřeží. Má trasa vedla k asi pět kilometrů vzdálené nádrži Argal. Byl jsem zvědav, jestli tu voda bude nějak zásadně teplejší než ta mořská a jestli tu bude odpoledne taky tolik lidí jak na plážích. Vzhledem k tomu, že se tu rtuť ještě nedostala nad 21ºC tak jsem s vodou nějaké zázraky nečekal. Doufal jsem, že k nádrži aspoň vede nějaká pěkná cesta a že u ní bude přijatelný vlez do vody. Continue reading
Okruh se uzavírá a já se opět dostávám do údolí řeky l’Arve. Trochu se bojím, že se mi počasí na posledních pár dní úplně pokazilo, nakonec se ale ukazuje, že v okolí Chamonix mi přeje štěstí a pršet opět začíná až když sedím v autobusu na mé zpáteční cestě do Paříže. Už od začátku jsem si nebyl jistý, jestli se budu vracet přes LeBrévet, což je se svými 2525m dominanta masivu Aiguilles Rouges a dojitím k Merletu úplně dokončím celý okruh TMB. Poslední den se ale cítím natolik zničeně, že si nejsem jistý, že bych stihl autobus a tak docházím jen k Planprazu a odtud sestupuji dolů do Chamonix. Continue reading
Ty necelé čtyry dny, co jsem strávil na švýcarské straně, mi přišly oproti těm předešlým jiné. Profil trasy byl tedy pořád nahoru dolů, ale krajina byla taková víc česká. Vápenec, lesy, popřípadě zelené kopce. Vysloveně hory moc vidět nebyly, za což zčásti mohla i povětšinou horší viditelnost. Domky a chatky byla věc jiná, ty měly alpský charakter. Mile mne překvapilo, že jsem nemusel měnit eura na franky. Nevím jak je to dál ve vnitrozemí, ale tady bylo placení v pohodě. Continue reading
V pondělí 23.6. mne v Alpách čekal přechod z Francie do Itálie. Následujících pár dní tedy místo bonžúr budu říkat bonžórno, což je příjemná změna. Z nějakého důvodu se mi v hlavě ne a ne uhnízdit slovíčko gráci a tak stále děkuji s mersí. Naštěstí ani v Itálii není problém s angličtinou a tak hlady neumírám. Profil trasy se také moc nemění, stále to je nahoru a dolů a pak zase nahoru. Ve čtvrtek pak zase z Itálie vylézám, abych slezl do Švýcarska. Continue reading
