Praha – Londýn (10.08.2021)
Více jak měsíc tu nic nepřibylo, a tak se to sem pokusím v následujících týdnech doplnit. Začnu tím nejčerstvějším – přesunem z centra Prahy na londýnské autobusové nádraží Victoria. Continue reading
Více jak měsíc tu nic nepřibylo, a tak se to sem pokusím v následujících týdnech doplnit. Začnu tím nejčerstvějším – přesunem z centra Prahy na londýnské autobusové nádraží Victoria. Continue reading
Dopoledne v londýnském Paddingtonu, odpoledne strávené přepravou a večer v Praze, to byl můj čtvrtek 11.12.2020. Continue reading
Před týdnem jsem trávil noc v Londýně kde mne ven vylákala možnost vidět kometu Neowise, která na fotkách vypadá pěkně zřetelně a já doufal v triptych Londýn-Praha-Masty. Continue reading
Při čekání na autobus na letiště, jsem měl asi tři hodiny prostoj a tak jsem si zašel do blízkého Muzea Bank of England, britské centrální banky. Vstup byl zdarma a nebyli tam skoro žadní lidé. Největší atrakcí, na kterou jsem se také nejvíc těšil, je možnost si potěžkat zlatou cihlu zlata. Continue reading
Během mých podzimních návštěv Britského muzea toho bylo k vidění tolik, že jsem to prostě nestačil zpracovávat a tak se tu občas něco z toho období ještě objeví. Jako první přichází na řadu exhibice Money. V jedné místnosti tu byly ukázky platidel od starověku až po současnost. Continue reading
Příprava na Běchovice mne mentálně přenastavila z “odpočinkových” běhů na snahu o rychlejší tempo a knížka o Vlastíkovi toto ještě podpořila. Když jsem byl v Londýně, tak jsem chtěl místo každodenních kratších běhů zařadit radši méně dlouhých, abych měl svůj týdenní 50km limit splněn za pár dní a zbyl mi čas na muzeum. Jako optimální vzdálenost mi vyšlo 21km a já se téhle vzdálenosti držel tři týdny. Abych se vyhl zpomalování, tak jsem si stanovil, jak rychle poběžím a kupodivu se mi to až na jedinou vyjímku vždy povedlo. Continue reading
Vyšlo mi to tak, že jsem měl v úterý odpoledne volno mezi klientama a tak jsem řešil, co budu dělat. Práce mi měla končit v poledne a vlak mi odjížděl až po jedenácté večer. Jak nadpis prozradil, rozhodl jsem se pro tenis. Důvodem bylo, že jsem chtěl vidět hrát Federera na živo, než ukončí kariéru. Nevím přesně proč, ale je to pro mne snad jediný sportovec, který v sobě má noblesu. Nebo mi to aspoň tak připadá. Štěstí mi přálo a jeho zápas vyšel právě na středu. Pro mne dost překvapivě byla jména do dnů zařazována teprve den před zápasem. Pár lístků ještě naštěstí k dispozici bylo a já se tak mohl vypravit do londýnské O2 arény. Continue reading
S popisováním mých muzejních návštěv jsem celkem ve skluzu a fotky se hromadí. Abych to trochu prošťouchnul, tak pár dní přeskočím a napíšu kousek dneška. Po doprohlídnutí jednoho úseku, mi totiž ještě zbývala asi hodina volna a když se teda teďka hraje v Soči o Mistra světa v šachu, tak jsem se zašel podívat na Lewisovy šachy (The Lewis Chessmen) do oddělení evropského středověku. Prý to jsou nejznámnější šachy na světě, původem nejspíše z Norska, ale nalezeny na severu Skotska. Cestou k nim jsem procházel expozicí hodin a už vím, kam se podívám příště. Continue reading
Kombinace pěkné počasí + prostředek týdne, vyústila v menší počet lidí v muzeu a já se tak vypravil na výstavu Witches and wicked bodies v Brittském muzeu, která tu bude až do 11.ledna. Naprostá většína exponátů byly černobílé rytiny a kresby. K vidění bylo i několik váz, jeden plakát a pár otevřených knížek s ilustrací. Opět dám místo slov raději přednost obrázkům. Jelikož se jedná o dost detailní kresby, tak jsem začal nahrávat fotky v trošku větším rozlišení – místo 72dpi to je 96, to jen taková technická poznámka, kdyby se to chovalo nějak divně. Continue reading
Původně jsem se chtěl jít podívat do Britského muzea na obrázky čarodějnic, ale po pár minutách jsem tam odtud pro davy lidí prchal. Jako druhý cíl jsem měl v plánu Druhou stranu medaile aneb Jak Něměcko vidělo 1.sv válku (The other side of the medal: how Germany saw the First War), která je k vidění do 23.11. Byla to jen malá místnůstka a já tam byl asi hodinu. Pak jsem se zašel ještě podívat do druhé malé místnústky, kde byly vystaveny dřevoryty od Dürera a Burgmaiera pro Maxmiliána a to vyšlo taky asi na hodinu. Takovýmhle tempem budu mít tak jednu normální místnost na den a to jich tu je minimálně padesát. Continue reading