Vůbec mne nemohl napadnout nadpis a tak to dopadlo takto. Jde mi vlastně jen o to, abych se pochlubil, jak jsem si zlepšil odolnost vůči studenější vodě. To, že jsem za celé ty tři týdny nedřepěl, necvičil stoj na hlavě a ani se neprotahoval, se vejde do jedný věty a už se o tom dále nezmíním. Filtrovat špatné správy je (prý) dobré pro duševní zdraví. Continue reading
Asi po roce jsem se ve Falmouthu vydal na průzkumný běh a narušil tak rutinu běhání k pobřeží. Má trasa vedla k asi pět kilometrů vzdálené nádrži Argal. Byl jsem zvědav, jestli tu voda bude nějak zásadně teplejší než ta mořská a jestli tu bude odpoledne taky tolik lidí jak na plážích. Vzhledem k tomu, že se tu rtuť ještě nedostala nad 21ºC tak jsem s vodou nějaké zázraky nečekal. Doufal jsem, že k nádrži aspoň vede nějaká pěkná cesta a že u ní bude přijatelný vlez do vody. Continue reading
Tak jsem si myslel, jak se mi krásně a zlehka po dvoutýdenní pauze vyběhne a ono ani moc ne. Bez těžkého baťohu jsem doufal, že budu skákat jak jelen, a i když jsem asi zvedal nohy trochu víc než obvykle, tak to k jelenovi mělo pěkně daleko. Nepomohl ani 24h “odpočinek” při přejezdu z Francie do Anglie a následný pohodlný spánek v měkké posteli, ani skutečnost, že jsem opět na mé podovolenkové váze 66kg. Vyběhl jsem ale z potěšením a ono se to naštěstí mělo tendenci spíš zlepšovat. Continue reading
Jelikož si s nynějším klientem už docela lezem na nervy, tak je jasné, že jsem si dneska zaběhl poslední čtyry kolečka v parku Gladstone. Možná tedy, že se dostanu k někomu jinému kdo bydlí poblíž, ale tady už mi všechno tak vadí, že nevím co by se muselo stát abych se sem vrátil. Jak se jednou změní natrvalo myšlení z “to nějak půjde” na “už aby byl konec” tak je to vždycky v háji. Minulý týden tady ještě k tomu byly dost vedra a to mé psychické odolnosti taky nepomohlo. Continue reading
Trochu jsem váhal, jestli stejnojmenný post nenapíšu hnedka další den po Delším plavání, kdy už se to možná taky kvalifikovalo. Nakonec jsem rád, že jsem nechtěl mít dva téměř stejné příspěvky po sobě a nechal to na později. Dneska bylo slunečno, klidná hladina a dokonce jsem vlezl ráno do vody již na druhý pokus a to to ještě bylo proto, abych svlíkl zbytek oblečení, jinak bych to dal asi napoprvé. To se hodilo, protože časovou rezervu na osmělování jsem měl minimální. Continue reading
Od začátku roku jsem si, až na únor, zaplaval každý měsíc v otevřené vodě. Většinou (vždycky) to bylo ale jen pár temp. To se konečně v květnu změnilo a já vydržel ve vodě dvacet minut. Ani jsem to nečekal a tak jsem si ssebou nevzal ani plavecké brýle, nadpis První letošní pořádné plavání si tedy nechám na později. Jo a cestou nazpět jsem viděl své první anglické delfíny. Prostě super ráno. Continue reading
Takticky jsem si nechal dubnové plavání až na úplnej konec měsíce a oproti tomu březnovému to bylo nic tak strašnýho. Místo vychlazeného moře jsem ho totiž realizoval v londýnské Brentonské nádrži. K té jsem doběhl v derniéře mých běžeckých bot, které mi sloužily už od léta, což je zatím naprostý rekord. Continue reading
Taky cítíte ten příliv energie s předčasným létem, co se tu letos usídlilo místo sněhu? Mne nastartovalo už marocký slunce. V Anglii jsem se sice zase trochu vybil :-), ale po pár dnech v Praze se zase cítím jak zajíček Duracell. Možná je to i tím, že jsem přes zimu vypustil veškerou jinou fyzickou aktivitu krom běhu a tělo si prostě jen odpočinulo. Ať je to jak chce, teď zničehonic běhám rychleji a necítím se pak tak unavený. Po určitém útlumu se mi zdá, že i hlava se začíná probouzet… Continue reading
Tak jsem se odhodlal, poprvé v tomto roce, vlézt do moře. Teplota vody 10°C, vzduch byl ještě o tři stupně chladnější, rozhodně neslibovala pohodové plavání. Důvod, proč jsem si vybral právě dnešek byl, že předpověď slibovala nejklidnější vítr za celý můj pobyt tady a tím pádem i největší šanci na nejmenší možné vlny. Jako bonus mělo být i pěkně slunečno. Continue reading
Jak přichází zima tak se stává mé plavání řidší a řidší. Jsem ale stejně překvapen, že se do vody ještě přemluvím. Nejhorší jsou vždycky kotníky (při vstupu) a ramena (prvních pět minut). O nějakym plaveckým stylu, jak je celý tělo kvůli zimě zatlý, už ani nepřemýšlím. Při posledních dvou plavání jsem se snažil si nenamočit hlavu a tak jsem celých dvacet minut proprsil. Continue reading