February 11
2023
August 17
2017
Otravná rutina aneb není zen jako zen
Jak jsem minule psal, jak jsem spokojený se dny strávenýma v práci, tak poslední týden se to přehouplo do druhé polohy. Změna klienta přinesla i změnu pocitů. Není to o tom, že by klient byl nepříjemný sám o sobě, vadí mi spíš samotná práce která je potřeba. Ta spočívá v hodinové monotónosti. Umývat někoho někoho hodinu a půl na posteli přesně definovanými pohyby a poté téměř dvěma hodinama prakticky toho samého s krémem, mne celkem vyčerpává. Monotónost pohybů (které mi připadají zbytečné) bez potřeby nad nima přemýšlet vede k téměř meditativním stavům, které jsou narušovány jen opravama tahů rukou ze strany klienta. Spolu s napolohováním to znamená nonstop práci od šesti do desáté večer a popravdě na to nejsem moc zvyklej a po týdnu mne z toho stání už celkem bolej nohy. Dopoledne je bez mytí, takže rutina je o něco kratší. Continue reading
January 6
2016
Běhání u Ruddingtonu (+ pár poznámek)
Běhání u Ruddingtonu nic moc, ale velkou výhodou bylo, že se dalo vyhýbat blátu a zároveň neběžet jen ulicema. Zima je v Anglii bída ani ne kvůli zimě samotné jako spíše kvůli dešti, od kterého se pak všude dělá bahno. Tady to teda naštěstí nějak extrémní nebylo, už jsem zažil horší. Za ten týden co jsem tu byl jsem vybíhal pořád stejným směrem a sice do Rushcliffe Country Parku. Tam totiž vedla má hnedka první cesta za světla a bez deště. Continue reading
February 5
2015
Poprvé v anglické nemocnici
V úterý jsem se poprvé dostal do anglické nemocnice a opravdu jsem byl rád, že to nebylo kvůli mému zdraví. O tom, že tu lidé čekají dlouhou dobu na příjem jsem už slyšel i tak ale překvapí, když to člověk vidí na vlastní oči. Předpokládám, že naprosto akutní případy, jako třeba autonehody, probíhají jinak, pokud ale zrovna vysloveně neumíráte, tak vás tu čeká asi něco následujícího. Continue reading
August 8
2014
Co jsme jedli v pátek
Tak jo, zase jídlo. Tentokráte jsem poprvé zapékal bagetu. Kvůli tomu, že jsem doma neměl troubu (v remosce by to teďka už asi šlo), mi prostě tyhle základní dovednosti chybí. Naštěstí se na tom toho nedá moc pokazit a tak první pokus vyšel hnedka dobře. Aby to bylo pestřejší, tak jsem vyfotil i zbylá dvě jídla – ovesnou kaši a lososa. Continue reading
August 7
2014
Dneska jsem k večeři dělal tuňáka
Ten týden, co jsem u nového klienta byl (a stále je) pro mne celkem kulinářsko naučný. Snídaně je jednoduchá, to je pokaždé ovesná kaše s ovocem. Jen hodím vločky do hrnce, přiliju mléko a potom přidám ovoce, popřípadě skořici. Na oběd bývá chleba s něčím. Povětšinou nějaká pomazánka, k tomu trochu zeleninového salátu a jogurt s ovocem. Pořádný jídlo je až večer. Včera přišel z internetu velkej nákup a tak jsem dělal lososa s bramborovou kaší, no a dneska tuňáka. Zatímco losos pro mne novinkou nebyl, už jsem ho tady dělal třikrát, tak tuňákový steaky jsem dělal prvně. Continue reading
October 31
2013
Premiérová slanina
Včera jsem poprvé dělal smaženou slaninu. To je věc u tadytý práce. Nejenom, že se člověk podívá na místa, kam by se sám od sebe nevydal, ale také vaří něco, co by ho pro sebe ani nenapadlo. Možná to někoho inspiruje k anglický snídani, já vajíčko ani fazole dělat nemusel a byla to večeře. Continue reading
October 10
2013
Po roce opět zpátky v Sevenoaks
Rok v nové práci utekl jako voda a přišel čas na opakovací kurz. Ten se konal na stejném místě jako úvodní školení, tedy v centru Sevenoaks. Tam dorážím už den předem, tedy v úterý. Od zaměstnavatele mám totiž zajištěno ubytování na noc před a po. Původně jsem si myslel, že půjde opět o podnikové ubytování, ale už poté, co jsem obdržel maila s detaily ubytování bylo zřejmé, že půjde o hotel. Continue reading
July 6
2013
Opět přes Londýn na jih
V pátek jsme opět razili na jih Londýna, událostí tentokrát byly padesátiny pastorovy ženy. Ta se konala opět v kostele, i když tento byl kousek vedle. Cesta tam byla tentokráte bezproblémová i když zadání adresy do navigace zabralo půl hodiny. Nakonec jsme stejně podle ní jeli jen poslední dvě míle. Continue reading
July 5
2013
Victorious Pentecostal Assembly
Victorial Pentecostal Assembly (VPA) je u mého klienta dost populární. Každé ráno má puštěnou BelieveTV, kde zrovna hrajou nějaké z jejich kázání. Za těch 14dní co jsem u něho byl jsme se čtyřikrát jeli osobně kázání zůčastnit. Obzvláště první návštěva pro mne byla dost šokující. To, že jsme seděli přímo pod reprákama, ze kterých se stále ozýval iritující řev kazatele (slova “In the Jesus name” mi v hlavě rezonovala ještě druhý den), byla jen část mého problému. Druhou pak byla masa lidí, řádově tisíc, kteří na toto reagovali.