Tour de Mont Blanc (TMB)
Dneska jsem se vrátil z dvoutýdenního volna, jehož většinu (12 dní) jsem strávil na pěším okruhu kolem Mt.Blancu. Počasí mi naštěstí celkem přálo a tak jsem plný příjemných dojmů. Mé volno začalo opuštěním Londýna ve středu 18.6. a nočním přejezdem do Paříže, kde jsem strávil příjemný den a pak pokračoval opět nočním autobusem přez Ženevu do Chamonix (Šamoně). Co se jmen týče, tak je budu uvádět tak, jak jsou v mapě a budu se tak držet originálu, místo snahy hledání názvu českého. Paříž a Ženeva jsou teda jasná vyjímka, ale že Chamonix je česky Šamoň, to jsem na začátku roku nevěděl. Abych se vyvaroval případných omylů, tak tedy Chamonix, stejně jako Mt.Blanc nebudu nazývat Bílou Horou 🙂
Sám jsem si trasu nijak neměřil a šel jen podle značení a mapy, ale podle anglické wikipedie má délu 170km a celkově se ušlape 10km nahoru a 10km dolů. Po cestě je možných pár odboček a tak se i čísla z různých zdrojů mohou lišit. Nejčastěji se třeba vyráží z LesHouches, což je městečko vzdálené pár kilometrů od Chamonix, odkud jsem vyrážel já a napojoval se na trasu po místních stezkách.
Mým nejvyšším bodem byl Grand Col Ferret na Italsko-Švýcarských hranicích ve výšce 2537 m.n.m. Naštěstí jsem chytil dobré počasí, vysloveně hnusně bylo jen jeden den ke konci při návratu do Francie, jinak povětšinou sluníčko. Na můj vkus až moc velký vedro, přece jenom jsem od Alp čekal trochu chládek. V Courmayer, což je město v 1000metrové výšce, bylo v pět odpoledne 26°C. Jinde jsem teploměry neviděl, ale první týden si myslím, že to byl standard. Dokonce i Australani, co jsem je na cestě podkával, si stěžovali jaký je teplo 🙂
Takže první dojmy jsou, že jsem měl celkem štěstí na počasí, že ve Francii, Itálii i Švýcarsku je krásně, a že cestu značil nějakej masochista se zálibou výstupů a sestupů. V průběhu týdne, dvou či tří určitě ještě něco napíšu. Na blog to nebude až takový problém, horší to bude s fotkama na stránky. Taky jsem si totiž uvědomil, že ještě nemám ani udělané Maroko z únoru. A teď dalších 700 fotek, to aby člověk nedělal nic jinýho. Do toho pak MS ve fotbale, Wimbledon, pak Tour de France, prostě je to nabitý na všech frontách. A to je asi dobře…