Falmouth v Cornwallu je mým oblíbeným pracovištěm a kdybych nenarazil na místního klienta, tak už asi dělám něco jiného. Je tu klid a moře. To stačí. O prázdninách je to tu kvůli dovolenkářům trochu hektičtější, ale zas je teplejší voda. Angličani nejsou žádná ranní ptáčata, takže se ve velkých počtech objevují na pláži až kolem desáté, kdy už mívám odplaváno. S vyjímkou jednoho dne, jsem 4km na pláž a zpátky spolu s 20-30 minutama plavání absolvoval každé ráno. Příjemná rutina.

Počasí tu moc letní nebylo – tři dny slunečné, sedm deštivých a zbytek oblačno, teploty v intervalu 17-21°C, takže zařazení několika delších běhů (třeba ke Consols Tower) nutných ke zdolání 50km týdenního limitu nebyl problém. Do deštivých dnů spadla i Kynance party, což je hudební festiválek s duc duc taneční muzikou, kterou se klient rozhodl navštívit. Prostor jsme prozkoumali pár dní před akcí, kdy zrovna stavěli velké stany uprostřed pole a vše vypadalo ok. Kousek odtud je satelitní základna Goonhilly i pobřeží, takže to vypadalo, že ani já se při čekání nudit nebudu. Déšť nicméně všechno změnil, takže v době konání akce byla celá louka podmáčená a ve stanech spousta bahna. Parkovací místo na louce za nás vybrala fyzika. Naštěstí jsme uvízli kousek od cesty na které byl koberec, takže klients se z auta dostal. Za deště jsem ho s jeho kamarádkou doprovodil ke stagi a bahnem se probrodil zase zpátky k autu. Stále pršelo a tak z večerního výletu nic nebylo, beztak už byla tma. Ustlal jsem si na podlaze v autě, která rezonovala v rytmu hudby ze stanů a překvapivě rychle usnul. Ráno jsem byl vzbuzen lidma, že klient bude za chvíli zpátky, a že traktor už jede. Následovalo zmatečné hledání háku potřebného k vytažení auta a pak už jsem absolvoval své první vyprošťování z bahna pomocí zemědělské techniky. Na cestu domů nám svítilo vycházející sluníčko a několik dní pak bylo sucho. Auto, křeslo a oblečení jsem pak průběžně čistil následující tři dny. Nestěžuji si, zajímavý zážitek.O dobrou náladu se mi staralo ale hlavně to ranní plavání. Je neuvěřitelné, jak ta trocha pohybu a relativně studená (16-17°C) voda příjemně naladí do nadcházejícího dne.

Abych to tu mohl doprovodit i nějakýma obrázkama, tak jsem si poslední den, kdy už jsem oficiálně v práci nebyl a měl ho tak celý pro sebe, s sebou vzal foťák a vyběhl. Paradoxně jsem neměl v plánu plavání na Swanpoolské pláži, kam vedly mé ranní běhy, ale v Maenporthu, kam jsem toto léto zatím ještě nezamířil. Bál jsem se bahna a lidí blokujících pobřežní cestu, ukázalo se ale, že zbytečně. Jak jsem do Maenporthu už dlouho neběžel, tak jsem hnedka u domu špatně odbočil a trasu si prodloužil přes Buddock Water, což znamenalo dva kopce navíc. Dost foukalo, takže i přes to, že bylo poledne, bylo moře téměř prázdné, což platilo i o plážích. Myslel jsem, že poběžím až k hradu, ale skončil jsem už na začátku falmouthské promenády na pláži Gyllyngvase, kde jsem přidal dalších dvacet minut plavání k těm maenporthským, čímž jsem překročil sedmihodinovou hranici o deset minut. Při sedmnácti dnech strávených zde to tedy znamená, že denní průměr byl 25minut, což je opravdu průměr. Místo focení jsem natáčel, takže následuje video, které tento příspěvek ukončuje, a na kterém jsou vidět i mé nové běžecké šortky.