Turnaji mistrů – Federer vs Nishikori
Vyšlo mi to tak, že jsem měl v úterý odpoledne volno mezi klientama a tak jsem řešil, co budu dělat. Práce mi měla končit v poledne a vlak mi odjížděl až po jedenácté večer. Jak nadpis prozradil, rozhodl jsem se pro tenis. Důvodem bylo, že jsem chtěl vidět hrát Federera na živo, než ukončí kariéru. Nevím přesně proč, ale je to pro mne snad jediný sportovec, který v sobě má noblesu. Nebo mi to aspoň tak připadá. Štěstí mi přálo a jeho zápas vyšel právě na středu. Pro mne dost překvapivě byla jména do dnů zařazována teprve den před zápasem. Pár lístků ještě naštěstí k dispozici bylo a já se tak mohl vypravit do londýnské O2 arény.
Hnedka před výstupem z metra na mne koukal z plakátu Tomáš Berdych a já jen doufal, že hra bude aspoň o trochu delší, než ta jeho pondělní s Wawrinkou. Vevnitř to vypadalo, že je vyprodáno, nikde ani místečko.
Odpolední program začínal čtyřhrou v poledne. To mi bylo jasný, že nestihnu, jelikož jsem se ale u klienta zdržel ještě krapet déle, tak jsem přišel až deset minut po zahájení dvouhry, ta začínala ve 14h.
Z výměn moc fotek nemám. Povětšinou, když jsem na někoho (Federer) namířil foťák, tak ten druhej (Nishikori) zahrál do autu nebo do sítě. Při podání toto nehrozilo.
Na kurtu byla spousta světla a tak se fotilo celkem pěkně. Já měl místo bohužel proti kamerám, takže nejenom že hráči při pauzách seděli zády, ale i reflektory byly namířeny trochu z druhé strany. No a taky na mé straně byla kamera na laně, která jezdila podélně z jedné strany na druhou a samotné lano celkem často vadilo kompozici.
Jelikož se hrálo jen na dva vítězný sety a Nishikory se moc nechytal, tak bylo rozhodování jestli fotit anebo se ponořit do hry těžké. Snažil jsem se spíš nořit, ale foťák na klíně hold svrběl v dlaních.
Jeden z posledních míčků a za 69 minut byl konec. Federer díky kupě Japoncových chyb vyhrál 6:3 6:2. V rozhovoru pak říkal, že na večerní zápas, kdy hrál Andy Murray s Čiličem asi nepřijde, protože bude muset číst dětem pohádky.
Já měl spoustu času a nikam nespěchal. Na velké obrazovce jsem ještě koukl na rychlý rozbor zápasu a pak koukám, že si na kurt přišli dva zapinkat. Říkám si, ten napravo by mohl být Djokovič a taky že jo.
Pak už mne pořadatelé začali vyhánět a tak jsem z tréninku viděl jen stereotypní pinkání. I tak to byl příjemný bonus ke krátkému zápasu. Kdybych byl přišel, jak jsem si plánoval, o hodinku dříve, tak by ten pocit mála muziky za hodně peněz asi nebyl tak velký. Na druhou stranu, kdo ví, jestli se mi ještě někdy takováhle příležitost naskytne. Kdybych nešel, tak bych si to vyčítal. Shrnutí dojmů – podívaná dobrá, ale mohlo se hrát na tři sety.