Deosai.

Konečně přišel čas opustit Tarshing a kouknout se někam jinam. Nanga Parbat za náma koukala téměř až k napojení se na hlavní silnici.

Zpátky do centra oblasti – Astoru. Tam se dozvídám že do Chilamu by něco mělo jet za necelé tři hodiny. Spousta času na snídani v podobě omelety v mém bývalém hotelu a na dlouhé popíjení čaje. Když se ocitnu zpátky na ulici tak se snažím najít místo kde by měl spoj zastavit a to až do té doby než si mne všimne turistickej policajt. Připadá mi že mne chce co nejrychleji odliftrovat ze svého rajónu. Mává na dodávku, diskutuje s řidičem a za chvíli jedu. Bude mne to stát pětset rupek a také nějaké čekání za městem. Při projíždění hlavní ulicí sice na korbě přibývá věcí, ale vedle mne je stále moc místa a tak čekáme na dalšího pasažéra. Pěkně zmáčklí můžeme konečně vyjet.

Krátká pauza uprostřed vodopádu přes silnici pro doplnění chladiče.

Cesta byla dlouhá a pomalá do Chilamu jsme ale přeci jen dorazili. U vojenské kontroly se naše cesty rozdělují a já pokračuji vzhůru do kopce. Po nějaké době je další kontrola kde je třeba si za 1250 rupek (asi kč200) koupit vstupenku a mohu pokračovat vzhůru po celkem pěkné silnici.

Nevypadá to nijak daleko ale moc pěkně se mi nejde. Už když jsem v astorském hotelu bydlel tak jsem si nebyl jistej jestli mi tamní vajíčka dělají dobře a řeď už si sem celkem jistej že mi moc neprospívaj.

Blížil se večer a místní z kopce právě stahovali stádo. O chvíli později mi zastavilo auto a o notný kus mne popovezlo.

Kousek pod samotnou plošinou jsem vystoupil a pokračoval opět pěšky. Bylo krásně. Viditelnost pěkná, hory na východě pěkně oranžové, bohužel jsem ale moc nefotil. Soustředil jsem se na nalezení místa na spaní a předpokládal že i ráno báde pěkně.

Nanga Parbat a ostatní vrcholky ve večerním protisvětle.

Po dlouhém hledání na relativně malé ploše jsem konečně našel plácek kde nebyly ani ostré kameny ani bláto a mohl konečně zalehnout. Ráno bohužel nebylo ani zdaleka tak hezké jako večer ale i tak byl pohled na Šeosarské jezero bezva.

V listopadu vypadalo jezero trochu jinak. Foceno z druhé strany tedy směrem na kopec na kterém jsem snídal.

Původně jsem sice chtěl přejít celou plošinu, postupně se ale ukazovalo že to taková radost nebude. Mimo cestu se moc kvůli různým potůčkům a podmáčeným plochám jít nedalo. Na cestě pak prášila auta a sem tam některá z nich i zastavila a lidé si chtěli povídat. Od východu přišla mračna a i když hřmělo hodně tak blesk jsem neviděl žádný a sprchlo jen trochu. Vypadalo to nácméně že se může kdykoli rozpršet. Občas fouknul vítr což sice zvířilo prach z cesty ale hlavně to harušilo mračno komárů. Komáři byli největší problém. Jakmile se udělalo bezvětří tak se jich objevilo stovky. Sice tu je chladněji takže když bylo pod mrakem tak jsem bez obtíží mohl navléknout dlouhý rukáv z hlavy mohli komáří ale v klidu dále sát.

Na chvíli jsem zastavil a nohavice se pokryla množstvím komárů. Ráno jsem doufal že zmizí ale je to asi nějaký denní druh.

Když mi tedy jeden z řádičů kolony džípů naznačil jestli nechci svézt tak jsem s radostí přijmul. Nedošel jsem ani do půlky. Toto už je most ze kterého jsem si před lety fotil pomalu se rozpadávající lávku. Z té nyní zbývají už jen lana. Řidič tu měnil kolo takže jsme tu měli malou pauzu.

Chvíli před tím proběhl menší závod kdo bude v čele džípů, naše auto vyhrálo, nicméně ostatní pak zastavili na čaj a nás nechali odjet. V rámci čekání pak právě došlo k výměně kola. Jak jsem při pozdějším defektu jiného z džípů ze skupiny zjistil tak jen ucházelo a mohlo být použito pro nouzový problém. Prý celkem píchli čtyrykrát.

Strašně se to táhlo a tak jsem uvítal že už jsme na konci plošiny. Rozpoznal jsem sice místo malé vojenské základny kde jsem minule spal, okolí Deosai Top htelu se ale celkem proměnilo a přibylo tu pár budov. Odtud se sjíždělo dlouze dolů, začala se objevovat hladina jezera Satpara a začalo se stmívat. Řidič mne dovezl přímo před hotel Karakoram Inn kde mi nabídli pěkný pokoj za dva tisíce rupek a tím jsem ukončil další kapitolku.

Po několikadenní pauze ve Skardu už přijde Baltoro.