Odlet.

Váha na skardovském letišti působila krapet archaicky stejně jako výjezd zavazadel přímo ven, jelikož tu ale mají jen jeden odlet za den tak to postačuje.

Letadlo parkovalo mezi dunama kam nás popovezl autobus. Přijeli jsme zrovna do rozmíšky vojáků kdy jeden stále ukazoval na kalašnikov naštěstí to ale netrvalo dlouho a mohli jsme z autobusu vystoupit. Let trval hodinku a i díky tomu že jsme dostávali občerstvení to opravdu uteklo.

Nanga Parbat jen tak tak vykukovala z oblačnosti.

V Islamabádu jsem toho mnoho nenachodil. Na pokoji jsem měl klimatizaci s televizí a venku jsem byl za deset minut zpocenej. Trasu jsem měl ke stánku kde dělali hamburgery a ovocné milkshaky což se pěkně doplňovalo. I u nekořeněné varianty totiž přišel následný mléčný nápoj vhod. Po cestě byla i masná sekce s kuřaty a kozíma hlavama kterou jsem se kvůli nepříjemnému zápachu snažil projít co nejrychleji.

Zpráva od pákistánské vlády u odletů na letišti aby se lidé modlili za prosperitu země mně osobně přišla dost defétická. Let zamotnej nic moc. Na výběr byl jen jeden oběd. Do hlavního jídla jsem trochu rýpl ale byla to klasická pákistánská kořeněná kuchyně a myslím že ani ne moc povedená, moučník byl ješfě horší. Alespoň tedy džus a čaj. Před příletem servírovali dost suchej sendvič kterej zachránil přiloženej kečup a docela slušnej moučník. Z klimošky v hotelu teď smrkám a před sebou mám šesti hodinové čekání na noční autobus do Falmouthu.