Na konci listopadu a v prosinci se na mne v kalendáři smálo několik volných týdnů a tak jsem přemýšlel co s nima. Shánět práci se mi nechtělo, v Čechách bych byl povětšinu času asi zalezlej doma (což by ale byla příležitost věnovat se fotkám) a tak jsem hledal, kam by se dalo vyrazit. Jak už nadpis prozradil, vybral jsem si Tokyo.

Rozhodně to ale nebyla rychlá volba. Jako první jsem obhlížel nepálské Káthmándů s tím, že bych si obešel Annapurny. Chladnější počasí by kompenzovala pěkná viditelnost. Tato volba padla na kombinací dvou věcí. Z nějakého důvodu byly letenky z Prahy asi o kč3000 dražší než z Londýna a také bych se cítil komfortněji, kdybych měl volných dnů trochu více. Jelikož jsem chtěl pobýt alespoň týden před Vánoci v Čechách, tak bych měl na pobyt v Nepálu 25 dní. Trek samotný je asi na tři týdny. Alespoň dva dny by zabrala cesta autobusem k začátku trasy, takže by tam moc velká rezerva nebyla. Hlavně se mi ale příčila ta cena za letenku.

Hezké ceny letenek byly do indického Dillí a amerického New Yorku, asi Kč 11000. Do Dillí letěli Finové, takže bych měl skoro celý den i na prohlédnutí Helsinek, pak jsem se ale trochu ztrácel v tom, co dál. Jasně, lákaly hory na severu (druhý nejvyšší vrchol Indie, hned po Kančencunze, Nanga Déví), ale stále si pamatuju jaká byla v této oblasti zima už říjnu. Nebo se dalo na jih, Navštívit pohoří které se vine až téměř na samotný konec subkontinentu, tady by zima určitě nebyla. Kdybych měl nějakou pěknou mapu k jakékoli této oblasti tak letím tam, mapu ale nemám, takže by plánování bylo složitější.
Do New Yorku bych sice mapu nepotřeboval, ale když jsem viděl ceny hotelů, tak jsem ho nechal až na někdy, až nebudu mít volno tak dlouhé.

Na co jsem to ještě koukal? Jo Island. Ten by v zimě mohl být hezký. Problémem v tuto roční dobu je velmi krátký den. I Reykjavík je levnější z Londýna, takže si ho také nechám až na nějaké volno mezi prací.

Opačným směrem je Etiopie. Cena za letenku dobrá, počasí také, ale silně mne odradilo povinné chození s průvodcem, takže nearabská Afrika se nekoná ani letos a ani asi v budoucnu.

Hnedka po Nepálu jsem se koukal na Srí Lanku, tam je v tuto dobu prý ale celkem deštivo.

Deštivé počasí mne také odrazovalo od cesty na Sicílii, po které koukám už delší dobu, ale pokaždé se mi něco nelíbí…´

Z blízkých lokací jsem pak ještě jukl na přechod Nízkých Tater. Jestli budu mít nějaké kratší volno třeba na začátku ůnora, tak to také bude stát za zvážení. Rád bych si totiž vyzkoušel delší pochod sněhem. Sněžnice na to mám připravené už nějaký ten rok 🙂

Na Japonsko jsem si vzpomněl, když jsme s klientem sledovali Formuli 1, která se jela právě tam. Měl jsem ho tak trochu v plánu před loni, kdy jsem si koupil už i mapu a průvodce, ale pak na něj jaksi zapomněl. Základní charakteristika počasí je pro začátek prosince kupodivu podobná s Himalájí – chladněji a pěkná viditelnost. Chladněji nicméně znamená jen teploty kolem nuly, přes den více. Sněhové přívaly prý přicházejí až v druhé polovině prosince, kdy už bych měl být doma. Jelikož mám jak mapu, tak průvodce v Cornwallu, kam odjíždím až v ůterý, tak v hrubém plánu mám Japonské Alpy, okolí Fuji a na závěr Tokyo. Bude to tam asi jedno překvapení za druhým, takže uvidím, jestli to bude “Už nikdy” a nebo “Až oslabí Jen tak určitě zase”.

Pokud to nedává moc smysl, tak je to tím, že to píšu v nočním autobuse a asi si jen hledám racionální důvody pro impulzivní rozhodnutí 🙂