Vary I
Sešly se mi tři naprosto volné dny, a tak jsem vyrazil na dvě noci do Karlových Varů. Předpověď počasí je nejhezčí na dnešek a nejhorší na zítřek. Uvidím jak se to vyvine.
Originální lavička a stromy “zasazené” kořeny vzhůru. Na maloměsto odvážná řešení 🙂
Z Prahy jsem dojel autobusem do Varů, kde jsem hned přestoupil na další autobus, který mne zavezl do Lokte. Ze zastávky jsem nešel přímo do města, ale vzal jsem to oklikou přes okolní kopečky a les, doufaje v pěkné výhledy. Ty se nakonec moc nekonaly, ale podzim je tu nádherný.
Krásné buky.
První (a poslední) výhled na Loket po slunci. Odtud scházím dolů k řece…
…a vzhůru k hradbám…
…na kterých má výstavu Bohdan Holomíček. Příjemné překvapení.
Loket velmi mile překvapil. Pěkné historické městečko kde bylo cítit kulturní podhoubí. V létě to tu ale může být celkem masakr.
Ulice z minulosti…
…a ta samá jen o pár metrů dále, tentokráte již v současném duchu.
Na náměstí tu mají ohromnou (a pěknou) radnici. Škoda jen, že tu parkují i auta.
Podél Kaple sv.Anny mířím k Ohři.
I cesta podél řeky je příjemným překvapením, škoda jen, že občas projede nějaký ten cyklista, takže je stále třeba býti trochu ostražitým.
Ohře. Poletovaly tu dvě volavky, ale i když cesta nebyla přímo u vody, tak jsem je viděl vždy akorát odlétat.
Svatošské skály. Doteď byli cyklisté jen občas, zde se jejich frekvence ale dost zvýšila. Modrá značka po chvíli odbočuje na pěšinku, takže dobrý.
Doubí. Dnes jakési dělítko mezi “to je ale hezký podzimní den” a “to už nám to sluníčko rychle ubývá”.
V lese už začíná být docela šero. Odpoledne to sem zlákalo jak pejskaře tak rodiny s dětma. Já si tu fotím jen zatopený pařez. Zajímavá tu byla i vyhlídková lávka na daňky. Já jsem nicméně začínal být trochu nervózní kvůli času, a tak jsem se vyvaroval dotatečných zdržení.
Detail Lesní pobožnosti.
K rozhledně Diana docházím v šest hodin. Před patnácti minutama skončila otevírací doba, viditelnost, takhle navečer, stejně ale nestojí za moc. Zde alespoň výhled od vedle stojící lanovky.
Centrum města vypadá nedaleko, nicméně světla viditelně ubývá.
Z Mayerova glorietu už mám výhled na rozsvícené město i s dominantní budovou Hotelu Imperial.
Poslední fotka dne patří Kamzíkovi. O kousek dál už si raději přisvěcuji, abych neškobrtl o nějaký nenápadný kámen nebo kořen. To už jsem ale jen pár minut od pouličního osvětlení.
Z ubytování moc nadšený nejsem. Nevšiml jsem si, že se jedná o sdílenou koupelnu a záchod, očekával jsem TV. Kvůli tomu, že na pokoji není voda, tak není ani varná konvice. Na ranní čaj tedy budu muset do kuchyňky. Všechno je tu také dost slyšet, to že sdílím jednu stěnu s koupelnou, která má hlučné posunovací dveře, tomu také moc nepomáhá. Alespoň budu motivován trávit čas venku, i když počasí nebude úplně optimální 🙂