Složitý nadpis, jednoduché téma. To, že se ochladilo a konečně jsem dopil to červené co tu zbylo po oslavách a jaké vlivy toto mělo na mé předchozí dny, to je to, o čem to bude. Tedy o kotěti a kompostu.

Kotě vypadalo dost neškodně, ale velké modré oči klamaly a já skončil poškrábán a pokousán. Nejvíce to asi odnesl palec.

Teplota v místnosti s TV se pohybovala mezi 27-29 stupni, venku se toho kvůli vedru moc dělat nedalo a tak jsem pondělí s úterým zabil pod stříškou hraním počítačové hry a popíjením červeného vína. Nevím, jestli za to mohlo to teplo nebo víno, ale mozek mi došel k rozhodnutí, že bych se mohl pokusit chytit kotě, co sem od sousedů chodí na granule. To se sice povedlo, ale ukázalo se, že to moc dobrý nápad nebyl. Kotě kvičelo jak podsvinče a přitom kolem sebe škrábalo jak divé. To by zas až tak nevadilo, horší bylo, že i kousalo, což celkem bolelo a tak jsem ho musel držet dost pevně pod krkem. Když jsem po chvíli trochu povolil, tak už jsem měl zase zub v prstu a tak jsem ho radši pustil. Na rozlučku jsem dostal poslední kousanec a kotě se od té doby neukázalo. Když vás někdo přidušuje pevným stiskem pod krkem, tak se holt těžko věří, že se chce kamarádit. Náš kocour koukal, co se to děje a je docela možné, že to bral jako znamení, že tady kotě nemá co dělat a už ho sem nepouští. Dost často totiž leží pod křovím u plotu, odkud kotě chodilo. Nebo se z toho psychicky zhroutilo a skočilo ze skály 🙂 teda vlastně 🙁 . Později toho dne sem pak přišla kočka matka a dlouho se na mně vyčítavě dívala…

Ve středu vedra skončila a bylo třeba se místo blbostí věnovat něčemu, čemu by se dalo říkat práce. Základ byl, že jsem měl už dopité červené víno a mohl si otevří pivko. To je přece jenom pití, při kterém se lépe dělá a asi i důvod, proč v Plzni mají fabriku vedle fabriky a u Mikulova jen přehradu pro rekreaci.

Při odebírání uzrálé zeminy jsem narazil na betonový sloupek, k jehož odstranění jsem použil trochu starověké fyziky.

Počasí příjemně naznačilo, že podzim už je za dveřmi a bude třeba místa na spadané listí. S otevřeným lahváčem koukám na kompost a nějak extra místa na něm nebylo. Chopil jsem se tedy lopaty a už to lítalo, tedy až do chvíle, než jsem narazil na položený betonový sloupek. Takové rozptýlení v monotóní práci. Zavzpomínal jsem na Egypťany a obrázky z knížek a šel do stodoly pro lano. To jsem zkombinoval nejdříve jen s ráčnou, pak ještě s prknem a když už se pod sloupek daly dát kulaté tyče, tak už bylo vyhráno. Stačilo jen zatáhnout a místo šnečího tempa jsem dosáhl téměř galaktické rychlosti. Jak se to tak pěkně valilo, tak jsem přehlédl vsazený břečťan, který byl jak na potvoru přesně v dráze pohybu, ale zatím to vypadá, i po dvojitém zválcování, že se dočká zimy.

Břečťanu, jsem si všiml až po zasunutí vlnité zábrany. Raději jsem ho dodatečně zalil a zatím drží.

Místo pokladu byl pod poklopem jen dešťový odvod. V zemi jsem narazil i na pár takhle tlustých housenek a jsem zvědav, v co se promění, jestli to teda jsou housenky. Pak už jen zbývalo přeházet kupku a bylo hotovo.

Jak jsem se tak vrtal v kompostu, tak jsem najednou narazil na kovový poklop. Na mysl mi přišlo, že jsem slyšel, že během válek, byla nejlepší schovka pro cennosti pod hnojem. V mírném očekávání tajné schránky, jsem poklop odklopil a pod ním… A pod ním byl odvod dešťové vody. Mírné zklamání. Na konci dne mne tedy těšila jen dobře odvedená práce.

Kompost připraven na listí a hlína v pytlích na jaro.