Na únor jsem si naplánoval týden ve východním Skotsku a měl jsem dvě varianty. Pro hezké počasí klasika s baťohem pod stanem a pro očekáváné nepříjemné povětří premiérové zapůjčení auta, které by se pak stalo mým útočištěm. Předpověď byla jasná a tak jsem z příletové haly edinburgského letiště zamířil přímo do půjčovny.

Fiat 500 je sice malý, ale před nepřízní počasí mne uchránil skvostně.

Přes internet jsem si objednal Fiata 500 od firmy Keddy a naštěstí jsem si všiml že spadají pod Europcar jinak bych je hledal na letišti marně. Během papírování se mi paní snažila nabídnout větší auta, že jsou prý na Vysočinu vzhledem k předpovědi lepší a také různá pojištění, já ale rozhodně nechtěl za auto utratit víc jak 100 liber a tak jsem zůstal na svém. Třeba ta pojištění by cenu pronájmu zněkolikanásobila.

Silniční most přes řeku Forth. Vlevo od něj je dálniční a napravo ten známej červenej železniční.

Ani za navigaci jsem si nepřiplatil a spoléhal na beta verzi od Mapy.cz. Díky na půl prosklené střeše chytal telefon GPS signál bez problému a za chvíli jsem už byl na mostě u Quensferry. Škoda jen že jsem na něj neměl v plánu najet před tím než se stavím v obchodě a nakoupím zásoby. Těsně před ním jsem minul odbočku a tak jsem se po 2km mostě opět vracel abych odbočku zase přejel. Byly tu nějaké práce na silnici a tak se dost možná ani nedalo sjet. To je trochu nevýhoda když si telefon s navigací dáte tak že nevidíte mapu a jedete jen podle povelů. Podruhé už jsem se nevracel a raději si vybral jiný obchod. Se zásobou jídla na týden jsem pak pokračoval dále na sever. Čekal jsem že pojedu pěkně po dálnici, ale místo toho jsem často někam odbočoval a až po bloudění v Dundee mi došlo že mám navigaci nastavenou na nejkratší trasu. Po změně na prioritu rychlosti už šlo vše jak po drátku.

Ráno u Dunnottaru.

Měl jsem namířeno k hradu Dunnottar kousek od Stonehavenu s tím že v zapadajícím slunci by měl vypadat skvěle. Přijel jsem ale o dost později a všude už byla tma. Zaparkoval jsem na místním parkovišti, šel se podívat kde hrad je a pak jsem kvůli silnému větru zase raději zalezl do auta. Na zadních sedačkách jsem se kupodivu dobře vyspal a ráno se mi ani nechtělo ven.

9:30 vs 11 hodin. Pohled na jih vs pohled na východ. Pomohlo i to že se objevila oblačnost, která později nicméně slunce úplně schovala.

Sluníčko a přijíždějící auta mne ale nakonec probudila a já zamířil k hradu. Slunce svítilo pěkně od Severního moře takže jsem měl vše v protisvětle. Nadešel jsem si po pobřeží abych změnil úhel což fungovalo jenom trochu. S časem se posunovalo i slunce a tak jsem se zašel podívat i k nedalekému kostelíku. Když jsem se vrátil tak už to bylo se sluncem lepší, ale na parkovišti se objevily dva autobusy a všude byla najednou spousta lidí. Naštěstí jak se rychle objevili tak rychle i zmizeli. Pusto tu nebylo, ale už to nebyly velké skupiny ale skupinky dvou tří lidí.

Spíše tedy bývalý kostelík a nebo lépe jen hřbitůvek.

Nad útesy byl vítr chvílema opravdu cítit a párkrát jsem i zavrávoral a byl rád že samotná stěna je pár metrů vedle. Kupodivu ani nebylo bahno.

Pohled na sever s War Memorialem vlevo ve stínu.

Dalším místem kam se tu dá zajít je na malém kopečku umístěný Válečný památník. Teď jak to píšu tak si říkám jestli bych spíše neměl překládat War Memorial jako Vojenský památník, nevím. Z dálky to vypadalo jako neoromantická vyhlídka se sloupy, kvůli nízké viditelnosti a vysokému větru jsem ale tuto zacházku vypustil.

Pohled na východ.

Bohužel ani před polednem to s úhlem sluníčka nebylo úplně dobré a pro asi nejlepší pohled směrem na východ převládaly stíny. Kdybych byl býval včera přijel o pár hodin dřívě… kdybych nebloudil… Čekat do večera jsem tu ale nehodlal a ani to nevypadalo že odpoledne nějaké slunce bude.

Loch Lee.

Sedám do auta a přejíždím k bodu na mapě které mám označené jako hrad Invermark. Ve vnitrozemí také fouká a tak nedocházím ani do půli jezera Lee. Na to jak to sem bylo daleko je to zklamání.

A zase ruina kostelíka se starým hřbitovem tentokrát ne na břehu moře ale jezera.

Přípravě na tenhle výlet jsem toho mnoho nedal a tak jsem čekal že hrad bude na břehu jezera, tam nicméně byla jen ruina Old Gleneského kostelíka, který nebyl moc výrazný a hlavně světlo tu celkově stálo za starou bačkoru. Zpátky na parkoviště.

Hrad Invermark.

Samotný hrad Invermark je na půl cesty mezi jezerem a parkovištěm, abych ho ale vyfotil nějak hezky to bych asi musel někam trochu dál a určitě by muselo být lepší počasí. K hlavnější silnici to odtud je něco přes 20km a zatímco cestou sem jsem viděl jen pár značek varujících před bažanty tak cestou zpět bylo mnohem živěji. Na cestě jsem (živých) bažantů viděl alespoň dvacet a vůbec se nedivil že občas nějakej skončí přejetej. Dva si mezi sebou dokonce na silnici vyřizovali účty, nicméně než jsem vytáhl foťák tak už jsem se přiblížil natolik, že světla svítila přímo na ně a oni konečně zmizli do pangejtu. Opět za tmy dojíždím k Burn o`Vat a jezeru Kinord o tom zase ale až příště.