Konečně nastal čas vyšlápnout si na nějaký kopec. Kvůli počasí jsem raději nehledal něco úplně vysokého a nakonec vybral vrchol se zajímavým jménem Morrone o nadmořské výšce 856m.n.m. u městečka Braemar.

Ráno během vaření snídaně na parkovišti u braemarského golfového hřiště.

Předpověď slibovala sníh a přes noc opravdu něco napadlo na vaření vedle auta ho ale mnoho odhrabovat nemusím. Po čaji a těstovinách mohu vyrazit.

Na golfovém hřišti bylo mrtvo a tak zůstalo mé auto na parkovišti tentokrát samo.

Ze začátku po asfaltu.

První dva kilometry jdu ploše po menší asfaltce a poté odbočuji vzhůru k vrcholu. Zatím to na problémy nevypadá i když se počasí pomalu horší.

Začíná sněžit.

Proti větru.

Padá mokrý sníh ale hlavně silně fouká proti, což je dost nepříjemné. Dávám si pozor na dýchání aby se mi nemlžily brýle, stejně přes ně ale kvůli sněhu mnoho nevidím. Alespoň že cesta je pěkná a zřetelná.

Vrchol na dohled.

Pozitivum silného větru je že na chvíli odfoukne mraky a na chvíli se ukáže modrá obloha. Opravdu ale jen na chvíli a asi jen třikrát. Vlastně ani nevím jestli stále sněží a nebo jestli sníh jenom přelétává.

Morrone (859m.n.m.)

Konečně docházím na vrchol. Skoro to vypadá že se najednou vyčasí a už bude jen pěkně ale ne. Sluníčko je vidět asi jen minutu nebo dvě a pak se opět zatáhne. Vítr nepolevuje. U vysíláče je i přístřešek pro schování se před počasím, jeho dveře jsou ale dost zaváté. Alespoň je tu závětří i tak ale cítím že rychle prochladávám a tak to moc neodkládám a hledám cestu dolů. Zatím fotím jen malým kompaktem a ten už si začíná trochu stěžovat. Nejdříve se úplně neotevírá automatická krytka a musí se jí trochu pomoci a poté se začne hned po zapnutí i vypínat, výdrž prochladlých baterek mizerná. Rukavice mám úplně mokré, hadřík na objektiv někde uložený takže ani prosté otření objektivu není jednoduché a to i proto že jakmile s foťákem nemířím přímo po větru tak je sklo během vteřiny opět nepoužitelné.

Až takovéhle zimní dobrodružství jsem nečekal. Připadám si jak za polárním kruhem. Ta pěkná cesta po které jsem sem přišel končila u vysílače a ta sestupová je asi jen klasická pěšina, která je v tomle počasí nemilosrdně zavátá. Nejdříve sestupuji napřímo dolů, pak podle gps koriguju směrem k předpokládáné cestě kterou spíše tuším než vidím a která je dost možná potůčkem. Sníh je občas dost navátý a já si při propadávání do po kolena hlubokého sněhu říkám jestli to mám vůbec za potřebí. Dvakrát zapadnu i po pás a poté už vítám místa kde to je jen do půl lýtek. Kdybych šel s krosnou tak se asi vracím stejnou zřetelnou cestou po které jsem přišel. Alespoň že vítr teď fouká spíše do zad.

Braemar

Kousek nad patou kopce vykoukne sluníčko, ztiší se vítr a najednou je pěkně. Dokonce potkávám i nějaké lidi co tuhle hodinovou pauzu využívají k procházce. Později se sice opět zatáhne a začne foukat a sněžit to už ale budu v autě.

Plot na svahu Morronu.

Nesněžilo jen na kopci.

A93 z Braemaru do Bridge of Cally

Předpověď na zítra byla stejná jak na dnešek a tak jsem se raději rozhodl oblast Cairngorms opustit a zamířit na jih. Přeci jen bych tu nerad někde zapadnul. Původně jsem měl v plánu i výstup na Lochnagar, ten už ale má přes jedenáct set metrů takže jsem si tenhle výlet odložil někdy na příště. Jel jsem po silnici A93 což je hlavní, nicméně Skotsko je rozlehlé a tak sypače jezdily jinde. Nevím jestli jsem už někdy řídil na sněhu a tak to dost možná byla moje premiéra. ABS mi dvakrát pěkně zacukalo volantem až k večeru na menších silničkách kousek za Perthem. Mokré věci jsem si rozložil před větráky a během cesty pěkně uschly.

Pauza na focení.

Než jsem ale do Perthu dojel tak všude okolo byla pěkná krajinka s kopečky a tak jsem si dvakrát mezi sněžením udělal i pauzu na focení. Provoz prakticky žádný a tak se dalo kochat okolím. Nejvíce překvapila stáda jelenů, kterých jsem na svazích viděl snad pět.

Jeleni pod vodopádem z okýnka auta.

Tradičně až za tmy dojíždím na parkoviště pod West Lomondem odkud se následující den chystám podívat k Bunnet Stane.