Večer, pondělí 28.února. Začínám od konce, tedy od kohoutku v kuchyni.

V teple se dělalo pěkně. Některé závity nejdou povolit úplně nejjednodušeji, takže s rozebírkou kuchyňské části končím až následující ráno, 1.března.

Na chodbě je třeba odmontovat obložení, lokalizovat kudy vede trubka a ujistit se, že nenarazím na elektriku.

Odsekávání zdi jde pěkně od ruky. Některé hmoždinky držející obložení jsou hnedka vedle trubky. Po kovový trubce vrták sjede, ale u plastových rozvodů budeme muset být trochu opatrnější.

Do kuchyně vedly dvě trubky což trochu komplikovalo šroubování a vyjmutí ze zdi. Nakonec jsem se uchýlil k přeříznutí jedné větve, čímž se to dost zjednodušilo. Pěkné završení druhého dne.

2.března poprvé svařuju trubky a začínám tvořit 🙂 Všechno se dělá mnohem pohodlněji na zemi než ve vzduchu. Případné spojování přímo na místě, kde trubka bude ve zdi, je natolik nepohodlné, že se toho snažím vyvarovat co nejvíce. První krkolomné svařování mne tak čeká až u napojení mezi kuchyňskou a chodbovou částí.

V poledne je kuchyňská část z hrubé části hotova a můžu tento prostor začít vracet do normálního stavu. Mezi mnou a barýlkem je vidět díra ve zdi po vodovodní trubce, kterou do kuchyně proudil nepříjemně studený vzduch z chodby. Kus zmuchlaných novin to vyřešil.

Zábavičku s řezáním do podlahy si nechávám až na další den, čtvrtek 3.března.

Tolik prachu jsem nečekal. To, že je samotná trubka uložená v jemném bílém písečku situaci také moc neprospívá.

Kotouč zmizel dost rychle, náhradní musím dokoupit, na víkend přijede táta, takže dávám chodbu jakž tak do kupy a pokračování nechávám na pondělí.

7.března dovysekávám zbytek betonové spáry v podlaze…

…a vytahuju trubku. Je až k neuvěření o kolik jsou ty kovové oproti plastovým těžší.

Část trubky, která byla v zemi u komína, vypadala, kvůli tamní vlhkosti, nejhůře. Čekal jsem to o dost horší a až si říkal, jestli má ta výměna vůbec cenu.

V kuchyni svařuji celou chodbovou část, kterou napojuji na tu kuchyňskou. Není to úplně komfortní ale daří se to. Dost pomáhá, že je možné kuchyňskou část dost vystčit ze zdi. Se svářečkou tak nemusím být nalepený úplně na zdi a jediným problémem je práce ve výšce 1,5m. Na zemi všechno pěkně leží a stačí věci jen odstrčit, tady vše padá 🙂 Celý kus pasuje pěkně, jen trubka v zemi mohla být o půl centimetru hlouběji. Váhám jestli nesundám izolaci, aby byla trubka hlouběji, nakonec ji ale nechávám.

Ve středu, 9.března, je čas na uzavření hlavního přívodu vody a dát se do sklepní části.

Vypustit vodu z trubek…

…a dát se do povolování závitů. Část vykukující ze sklepa šla docela dobře.

V samotném sklepě je to horší. Nehnu s nima ani s pomocí kladiva.

Jediný spoj kde slavím úspěch je větev vedoucí ven na předzahrádku. To samo o sobě je na nic, takže ho opět utahuji zpátky.

Sklep mi komplikuje plány. Na nějakou větší akci už nebudu mít čas, protože o víkendu přijedou na prázdniny Martiňákovi a riskovat netekoucí vodu opravdu nechci. Po půlnoci ze středy na čtvrtek ještě svařuji náhradní řešení. Ve čtvrtek budu muset zajet ještě pro extra spojky a těsnění…

…a odpoledne mám hotovo. Vypadá to trochu šíleně, ale funguje to. Do soustavy je teď zapojený filtr na jemné nečistoty a změkčovač vody. Právě tato kovová napojení mi dělají největší problémy s netěsností. Příště nešetřit s instalatérskou páskou. Rodiče mají přijet už zítra, takže to řeším jen z nejhoršího. Na dvou místech ještě sem tam kapka spadne, to už ale v praxi vůbec nevadí. Nejčistší trubky jsou tedy vyměněny a ty, co by to potřebovaly nejvíce, zůstavají ve sklepě netknuty.

2.dubna, po třech týdnech provozu bez známek problémů, schovávám trubky zpátky do zdi.

Když už jsem byl u té vody, tak jsem vyřešil i dvě související věci. Netěsnící ohřívač vody v kuchyni, který, jak jsem při demontáži zjistil, i jemně probíjel, jsem vyměnil za nový. Ten. nejenom že (zatím) těsní, ale také mnohem lépe spíná. V koupelně byly občasné problémy s baterií, které také vyřešila výměna za novou

26.července. Z Anglie jsem si přivezl pořádný hasák a najednou to jde 🙂

I v letní fázi musím jednou do trubky říznout. Jde o to, že když trubkou na jednom místě otočím, tak nevím, který spoj povolí. Tady povolil ten vedle kterého jsem to předpokládal, ale nakonec to je čistší řešení. Trubka sice není úplně u zdi, ale zas ubyla dvě elka a bude místo pro ruku pro povolení ventilu.

Oproti zimě je teď ve sklepě příjemně, nikdo tu nechodí, a tak svařuji zde.

Odstraňuji provizorní konstrukci zpoza pračky a celý prostor hnedka vypadá čistěji.

31.července. Nové rozvody jsou zapojené. Jediná nefunkční větev je ta vedoucí na předzahrádku, pro kterou mi chybí přechodka kov/plast. To ale vůbec nespěchá, protože venku se beztak vodovodní vodou nezalévá.

3.srpna a poslední svařování.

Na předposledním spoji mi dochází izolační páska, naštěstí mám ale ještě jednu.

Úplně poslední pájení. Špatný přístup, ne moc vůle k vychýlení a tlustá trubka. Nebylo to úplně optimální, ale nějak se to zdařilo. Připadlo mi, že nemá smysl tuhle větev ven ani napouštět vodou, a tak jsem ventil nechal zavřený. Těsnost je tu tedy čistě teoretická 🙂

Napojení nového na staré. Že bych pokračoval až do koupelny mne nelákalo. Tady odsud to vypadá, že trubka je hluboko v podlaze, takže to bude práce o úroveň někde jinde a bude to chtít nějaký pádný důvod, aby se s tím něco dělalo.

Plastové potrubí se má snahu, oproti kovovému, mnohem více prohýbat. Ke zdi jsem ho nakonec (zatím) přichytil jen na jednom místě.

Ve sklepě to filtru sluší mnohem více než za pračkou. Už to, že je k němu mnohem lepší přístup, je velké plus.

Po spuštění vody se překvapivě přestala napouštět záchodová nádržka. Jak byla na suchu, tak usazeniny asi ucpaly nějakou trubičku. Stačilo pákrát zacloumat a poviklat a vode se roztekla. Po nějaké době ale začal záchod pro změnu protýkat. Voda se stále napouštěla a přepadem stékala do mísy. Tentokráte už jsem celý mechanismus vyndal, vyčistil a vše vypadalo, že funguje jak má. Nicméně, z nějakého důvodu, se opět začalo objevovat občasné protékání. Ne pokaždé, ale jen někdy. Co já jsem viděl, tak bylo jen takové miniaturní, takže jsem vinil starou zpuchřelou těsnící gumu. Po výměně jsem opět považoval věc za vyřízenou, pak jsem ale byl svědkem krapet většího průtoku, takže problém přetrvával. Nakonec se ukázalo, že jsem dal zpátky splachovací mechanismus trochu na křivo a při prudším spláchnutí se o něj zasekával plovák. Po narovnání už vše fungovalo. Konečně hotovo!