Nějak na nocovištích nemívám internet a zase se mi pomalu hromadí dny. Nezbyde než teď napsat jen text a pak někde na kopci připojit obrázky a celé to nahrát na blog. Tak tedy…

po pátečním volnu, které jsem strávil v Barmouthu v posteli jsem odpočat v sobotu opět vyrazil.

Předpověď počasí byla relativně příjemná – zpočátku možné jemné přeháňky a celý den silný vítr. Realita byla ještě příjemnější. Pár kapek spadlo ještě než jsem se vydrápaval nad město a pak už nic.

Vítr ale fučel pěkně. Házel se mnou natolik, že jsem se vrchol kopce nad městem raději rozhodl obejít. Kdybych se tak rozhodl dříve, tak mi poryv nesvlíkne pláštěnku z krosny a trnité kytky do ni neudělají dvě malé dirky.

Když člověk nebyl na ráně tak si fakt nemohl stěžovat. Hlavně se to chtělo zdržovat na svahu směřujícím od moře.

Což tedy nešlo stále, výhledy na moře jsou ale vždy bonusem i když se divím, že kvůli větru nemám více rozmazaných fotek.

Začínají se objevovat kamenné zídky a snad na každém prostoru jsou ovce. Zídky nejen oddělují pastviny, ale také stíní vítr.

Afon Mawddach je plný vody, asi bude příliv.

A z kopce opět dolů. Až k moři se sice nedostanu, ale i tato částečná změna zpříjemní chůzi. Právě kvůli větru jsem upustil od původní verze trasy, která vedla přes vrcholky.

Trn z paty mi trhá Ardudwy Way. To je pěkně značená povětšinou pěkně průchozí trasa, kterou sice nemám na mapě, ale vydržím na ni až do nedělního odpoledne. Průchozí trasou myslím to, že na ni jsou mostíky a i mokřady jdou jakžtakž projít.

V noci má jemně pršet a mne se naštěstí daří najít pěkné místo u peřejí ještě za světla. Mám tedy čas si nejen uvařit, ale zkusit delší expozici, aby se trochu mázla voda.

Říčka dělala takový kravál, že jsem deštík ani neslyšel, možná i proto, že jsem měl stan pěkně na mechu a spal jak dudek. Ráno ale mokro bylo a na některých vrcholcích bylo vidět, že hranice sněžení byla kolem 600m.

V neděli i trochu přestalo foukat a mnohem více byla vidět modrá obloha.

U jednoho z mnoha ukazatelů. Několik jich bylo vyvrácených/zlomených a celkem bych za to vinil ovce, které je využívají jako drbátko.

Spousta budov je tu uprostřed ničeho.

A to už vypadá na oblast Snowdonu. S takhle bílým vrcholem dostane krajina hnedka úplně jiný ráz.

Myslel jsem, že od moře už jsem daleko, pobřeží je ale stále na dohled.

Kousek od Bryn Cader Faber se napojuji na mou plánovanou trasu. K tomuhle kamennému kruhu nebyla ani šipka ani tabulka, naštěstí byl vidět z cesty. Na mapě mám značenejch spoustu památek zdrtivé většiny to jsou ale jen kameny na pastvině. Někdy jeden, někdy kupa, nikdy nic moc zajímavýho.

Neodolal jsem a ke kruhu se zašel podívat. Napsal bych o něm více, ale budu si o něm muset něco vyhledat. V reálu žádná popiska není.

Hlavní vrchol Snowdonie Snowdon (1085m.n.m.) už má vršek schovaný v mraku, uvidím jaké bude počasí až k němu někdy ve středu dorazím.

Na přesnější popisky co je co si netroufnu, to největší nalevo by ale mohl být Snowdon. Vypadá to pěkně ať je to co chce.

Zmoknu nebo mrak potáhne nad moře? Byly z toho kroupy. Ty podle předpovědi hrozily celý den, já je chytil ale jenom jednou.

Večer byl zlatý.

Hřbitov u Eglwys Sant Tecwyn (kostel sv.Tecwyna?). Další k dohledání bude, co znamenají ty napůl zkácené kříže.

Sv.Tecwyn a podvečerní moře s proměnlivým počasím.

Místo na stan jsem našel až za tmy (tohle je fotka z rána). Z nouzovky nakonec celkem pěknej flek. Sice ne úplná rovina a malý prostor kolem, ale zas byla kousek voda a po silnici tu za celou dobu nikdo neprojel.

Prví živí tvorové které jsem v pondělí viděl byli koně.

Včera večer jsem šel kus po Pobřežní cestě (která zachází dost do vnitrozemí), té jsem se držel i ráno. Při napojení na silnici jsem z nějakého důvodu odbočil na druhou stranu a chyby si všiml až u tohoto baráčku asi po kilometru chůze.

Předpověď počasí byla i na pondělí větrná, takže jsem opět uhl ze své vrcholové trasy a ocitl se u Cambpells Platform, kde vedla úzkokolejka. Připadal jsem si jak obr 🙂

Úzkokolejka je dost dlouhá a já šel jen po její malé části. Pro turisty tu jezdí vláček, jestli jsem ale četl správně jízdno řád na zastávce Dduallt, tak ne v po a út. Prošel jsem se i tunelem a moc příjemné to nebylo. To že by něco jelo nehrozilo (kolej byla zablokovaná), možná kapající voda, nahrubo rubané stěny, nevím, rád jsšm z něj vylezl. Ta budova na fotce co vypadá skoro jak hrad bude další věc na dohledání. Elektrárna, fabrika, padouchovo sídlo?

V Tan-y-grisiau jsem se napojil na Snowdonia Slate Trail a hned za městečkem byla obrovská kupa ba hora opuky.

Tady se kdysi opuka těžila a je jí tu stále fůra.

U kopy opuky.

Mají jí tu i vytyčenou cestu. Místo klasické zídky zabodlé desky. Na tý parcele uprostřed je mé tábořiště.

Po welšsku neumím a tak tabulku nepřeložím. Možná poezie?

Toto vypadalo zajímavě. Skoro jak snaha složit obří kamenná písmena. Spíš to ale bude pozůstatek pilířů mostu pro úzkokolejku po které se kámen vozil.

V noci má přijít slejvák a prudký vítr, takže jsem strávil stavěním stanu více času než obvykle. Využil jsem i všudepřítomnou opuku tak, aby mi nepodfoukávalo pod stanovou plachtu. Uvidím jak to s větrem bude. Přes den skoro nefoukalo a v noci to má být jen o trochu horší (40vs60mil/h podle předpovědi.