V jistém slova smyslu až na samotný vrchol. Čtvrtek totiž patřil nejvyšší hoře Walesu – Snowdenu.

Za snídani jsem platil £6,25 a pěkně se nadlábl. Krom tohoto talíře ještě dva jogurty, banán, dva toasty s marmeládou, dvě kafe s dvěma cukry a mlíkem a asi půl litru džusu. Na cestu jsem si pak vzal do kapsy ještě nějaký tvrdý sýr.

Výchoziště tras je hned před hostelem přes cestu na parkovišti.

Vydávám se po Miners Track která vede podél jezer Llyn Teyrn, Llyn Llydow a Glaslyn. Hned z počátku trochu sprchlo pak už ale dobrý.

Na pláži u Llyn Lydaw. Ten vrcholek v mrakuza mnou není Snowdon ale 898m vysoký Y Lliwedd.

Cesta byla pěkná, mrak z Llyweddu zmizel, Snowdon ale stále zůstával zahalen.

To v tom mraku je on. Čekal že bude dost foukat, kupodivu je ale klidno. Podmínky se mají spíše zlepšovat tak snad se mrak zvedne.

Odtok Glaslynu. Zhruba od tohoto jezera přechází jasná široká cesta spíše do stezky. Myslím že z ní i párkrát scházím, zabloudit ale moc nejde. Stejně raději pákrát kouknu do mobilu na gps.

Všude spousta menších či větších vodopádků. Povětšinou se jde po kamenech, takže boty zůstavají suché.

Po klidné procházce přichází těžší úsek mezi Glaslynem a napojením se na Pyg Track.

Záběrů s výhledem na západ mám spoustu. Tam alespoň bylo něco vidět.

Kde se vzali tu se vzali dva rackové.

Na Pyg Tracku se objevil sníh a začal se ztrácet i ten výhled na západ.

A to už je hlavní hřeben! Až na vrchol Snowdenu se dá v letní sezóně dojet vláčkem což můj výstup trochu snižuje. Ono i v porovnání s Ben Nevisem, kde bylo převýšení téměř dvounásobné to je jen procházka. Zvlášť když jsem většinu věcí nechal na hostelu a ssebou mám jen foťák, objektivy, lékarničku, sváču a extra oblečení.

Ty koleje vypadaly jako že je celkem pěkně tak popis počasí dám až k nádraží. Bylo (počasí) otřesné. Jakmile jsem vylezl na hřeben tak vítr přešel téměř z nuly do pořádného fičáku a vlhkost mi zamlžila brýle. Alespoň že tam nebyl sníh. Už když jsem sem stoupal tak jsem si říkal že to na vrcholu Snowdenu na “velmi dobrou” viditelnost, jak zněla aktualizovaná předpověď z před pár hodin, nevypadá. Myslel jsem, že tedy nemyslí viditelnost ve smyslu výhledů do krajiny ale v omezenějším že víte kam jdete, situace na vrcholu rozhodně nebyla velmi dobrá. Na to, že tu byl ráno vítr ještě o 30km/h svěžejší jsem měl na samotném vrcholu velké problémy nebýt odfouknut.

K patníku už to je jen pár schodů.

A konečně vrcholovka. Snowdon (1085m.n.m.) Přes brýle téměř nevidím co dělám, digitál ale nic nestojí a tak cvakám několikrát. Bez brýlí není situace mnohem lepší co se týče vzdálenosti nad deset metrů, ale alespoň vím kam šlapu.

Úplně se mi nechtělo vracet sněhem po stejné trase a tak jsem zkusil sejít po Welsh Three-thousanders, ale došel jsem jen na Garnedd Ugain (1065m.n.m.). Tam začala být cesta hodně nejasná a také se objevil sníh. Už nějakou dobu jemně pršelo a tak jsem se raději vrátil a sestupoval Pygem.

Idylicky to nevypadá, ale hned jak jsem slezl z hřebenu tak zmizel vítr a bylo příjemně natolik, že jsem si po pár minutách dal pauzu, utřel brýle a nasvačil se.

Pomalu začala opět vykukovat jezera.

Mrak je očividně jenom nad Snowdenem. Alespoň že jsem na té straně hory kde neprší a nefouká. Pocitovej rozdíl mezi vrcholem a tímhle místem klidně může být i více jak 15 stupňů.

Pyg Tracku se držím pro celý sestup, takže se mi dostává pohledu na Glaslyn pěkně z výšky. Celou dobu se otáčím, vrchol Snowdonu z oblaku ale nevykoukne.

Když jsem v deset vycházel tak jsem si říkal kolik mám času, nikam nespěchal a najednou docházím za stmívání. Ten kopec na obrázku je Glyder Fawr a kdybych dnes nešel na Snowdon tak bych ho byl přelézal. Pokud si přes jezero Llyn Cwmffynnon prodloužíte linku, tak ten bílej bodík je mé ubytování.

Je téměř sedum a já jsem zpátky na parkovišti. Už minimálně od šesti se těším na falafelový burger a cider co si dám k večeři.

Na stolek si dávám z knihovny vybrané časopisy na čtení a jdu si s menu objednat. Když se vrátím ke stolu tak ho zrovna zasedává pětičlenná skupinka a jelikož tam mám ty časopisy tak se tam nakláním, tím je jasné že jsem tam seděl, následuje my vy já ok a jdu si najít jiný stůl. Jdu do místnosti kde jsem snídal no a jak tak čekám se ciderem na burger tak si prohlížím fotky na stěně a zjišťuji, že toto místo má i nějakou historii. Scházela se tu zajímavá skupinka lidí, některé jsem neznal, ale jména jako Huxley nebo Keynes už jsem slyšel. Mne nejvíce zaujalo že místních vánočních a velikonočních dýchánků se účastnil i George Mallory a až druhý den ráno jsem si všiml, že se to tu podle něj i jmenuje. To vždy potěší když je člověk na místě kde se scházeli velikáni obzvláště, když na to přijde úplně náhodou. Jo a na té fotce jsou Siegfried Wedgwood Herford a George Leigh Mallory po dvojitém traversu na Lliwedd v roce 1913. Jsou opřeni o zeď hotelu Gorphwysfa, který stával na místě YHA, kde jsem si právě dával večeři a chystal se po náročném dni ke spánku.