S filmovým pondělkem, nemaje jasného favorita, jsem měl tentokrát trochu problém. Nakonec jsem si vybral film Whiplash, který měl být o začínajícím jazzovým muzikantovi Andrew Neimanovi (Miles Teller) a jeho učiteli Terenci Fletcherovi (J.K.Simmons). Na jazzový koncert bych asi nešel, ale jako kulisu ve filmu ho mám rád. Pozitivně vypadalo i 87% na čsfd. Čeho jsem se naopak trochu bál, byla agrese, které, podle traileru, bude ve filmu asi celkem dost.

První asi 3/4 filmu jsem si říkal, že hlavní myšlenkou je, že pro špičkové výsledky je potřeba dostat člověka pod tlak, že Simmons hraje takovýho americkýho Tichonova. Aby jeden takový tlak byl ochoten snášet, tak musí být taky trochu šáhlej, resp. přesvědčenej a plnej vůle být tím nejlepším. Pokud někdo nesnášíte férový konkurenční boj, tak toto přesně nebude film pro vás. Hlavního bubeníka může totiž dělat pouze jeden a je potřeba dostat ze sebe to nejlepší a ještě něco navíc. Vůbec jsem netušil, že si lze paličkama rozdrásat ruce do krve.

V anglickém jazyce nejsou dvě slova, která by škodila víc než “good job”.

Poslední třetina podle mého posouvá film o třídu výše a bez ní by šlo jen o průměrný snímek. Tady se totiž naplno odhalují charaktery obou hlavních postav. Jak si do této doby má mysl odpočívala a nebrala film moc vážně, tak teď začala šrotovat a uvažovat nad příštím dějem a nad tím, kdo je padouch a kdo hrdina. Toto je pro mne asi největší problém. Ani Neiman ani Fletcher ve mne prostě nebudili velké sympatie. Já tadyten tah na branku prostě nemám a ani ho mít nechci. Snad jediný, na koho se mi dařilo napojit byl Neimanův táta a tak jsem měl jednou za blbce jednoho a pak druhého.

Jak jsem moc nevěděl na co jdu, tak jsem nakonec navýsost spokojen. Muzika dobrá. Sice jsem si uvědomil jak nedokonalé mám uši (vůbec jsem nechápal proč musí hrát věci znova, znělo mi to všechno stejně), ale byl to ten poslouchatelnej jazz, nic extra experimentálního. Brutalita tu sice byla, ale do filmu zapadla. Herecké výkony hlavních představitelů naprosto výborné. Teller mi nesedl obličejem, ale u Simmonse bych si tipl, že nějakou cenu za toto dostane (teď koukám, že už mu dali Zlatej glób a BAFTA). Ve filmu je spousta energie a stresu. Vše se tu podřizuje výkonu. Pokud vám nevadí bicí a chcete jít na něco bez romantiky a zbytečného okecávání, tak si kupte lístek na Whiplash, tak trochu jinou hollywoodskou produkci.