Dneska jsem konecne dosel do Namche Bazaru. Kolik kopcu jsem slezl a vylezl radeji nepocitam. Tady je, den po dni, jak mi to slo i neslo.

Nedele a pondeli
Po udesne ceste autobusem, jsem po 11ti hodinach vystoupil v Bhandaru a hnedka se ubytoval. Povecerel jsem DahlBat a sel si lehnout. Po offroad jizde jsem byl celkem zmozenej. Rano, nekdy pred sestou mne budi turujici autobus, ktery pri odjezdu do Kathmandu troubi jak o zivot. Ja vynechavam snidani a vyrazim kratce po sedme. Je krasne a tak se za chvili prevlikam do kratasu. Cesta vede pekne vesnickama, kdyz nekde spatne odbocim, tak mne na to vzdy nekdo hnedka upozorni. Jelikoz byl Bhantar na kopci, tak si to ted sinu pekne z kopce az k rece, kde mne ceka prvni visuty mostik a po nem hned druhy.

Dochazim do Kinzy. Citim par kapek a tak zalezam do domecku, abych si dal polevku. Mezitim se spousti pekna prutrz, zpestrena kroupama. Davam si tedy jeste caj a kdyz dest ustava tak opet vyrazim. Zadne cerne mraky nejsou, ale za chvili se opet rozprsi a tak vytahuji ponco. Dest je na chuzi (obzvlaste do kopce) pro mne snesitelnejsi nez to teplo, co bylo dopoledne. Jak cesta stale stoupa, tak o pul pate prochazim Sete. Podle hrubych pisemnych poznamek jsem mel v planu nocovat v dalsi vesnici. Plahocim se tedy dale az ke dvoum chatkam, o kterych si myslim, ze jsou na vrcholu. Uz je ctvrt na sest, pomalu se stmiva a tak se ubytovavam hnedle v te prvni. K veceri DahlBat a take dva caje. Nevim co tu maji za mleko, ale zdejsi caj mi chutna mnohem vice nez ty dva minule. Jak normalne nesladim, tak tady jde do hrnku polevkova lzice cukru, mnamka.

Utery 24.3.
Misto vcerejsiho autobusu mne tentokrat budi motorovej hoblik. Majitel chysta novou budovu a ocividne neni duvod, proc by se nepracovalo uz za prvniho svetla, tedy od sesti. Tentokrate snidam (placku s medem) a tak vyrazim nekdy pred osmou. O kousek dal, vidim na severnim obzoru, nejake vysoke bile vrcholky – ze by Cho-Oyu? Nestacim se divit, kam az ten kopec pokracuje. U kazdeho baracku si rikam, ze to uz musi byt vrchol a ono ne a ne a ne a ne… Teda nakonec jo, to ale mezitim prochazim trochou snehu a hodinky ukazuji uz 11h. Davam si tu opet polevku s cajem, jen mne to tentokrate vyjde 3,5x draze nez dole v udoli. To je ta vysokohorska prirazka. Pri klesani dolu k Jumbesi, zacina opet trochu prset, ale neni to nic strasneho. Za vesnici, ktera by mela byt prvni na uzemi Serpu, prechazim mostek a tahnu se opet do kopce. Zatimco na teto strane udoli je pekne, tak na te druhe, odkud jsem prisel to vypada trochu hure a v tom udoli, kterym jsem prisel do tohodle udoli, snad prsi do ted. Cas opet pokrocil a tak jsem rad, ze o pul seste dochazim k chate Everest View, kde se ubytovavam. K veceri opet DahlBat (s vajecnou omeletou), jen tentokrat neodmitam pridavek a mam tak dvojitou porci. Jak je vecere vlastne moje jedine poradne jidlo, tak to do mne vyslovene pada. Pripada mi, ze az hltam.

Streda 25.3.
Rano je ticho, jen kolem sedme proletava vrtulnik, ale to uz jsem stejne vzhuru. Vcerejsi ranni letadlovy provoz, kdy mezi osmou a desatou proletelo asi deset letadel se tu neopakuje, asi jsme mimo trasu do Lukly. Snidam tentokrat Champa kasi a jestli ji budou mit i jinde, tak si ji klidne dam zas. Sam si tu z ceniku vypisuji ucet a nechavam i trochu navic, protoze se mi tu opravdu libilo. Vychazim a po par set metrech se leknu. Podival jsem se totiz na obzor a tam, v oparu ale prece, panorama velehor.

Everest je sice obalen mrakem, ale Lhotse a Makalu jsou krasne videt. Nazev chaty, i kdyz jsem tomu moc neveril, tedy nejspis nelhal. Kdybych se byl podival hnedka rano, jeste nez vyslo slunicko, tak bych Everest mozna videl. Zdalo se mi totiz, ze prave ranni slunce zpusobuje ten opar. V prubehu dopoledne se mi kontury zdaly kontrastnejsi, ale zaroven se panorama zacalo zahalovat do oblaku a kolem poledne uz nebylo videt nic. S vybornou naladou tedy klesam k rece, ktera by snad mela byt posledni neledovcova a tedy ne uplne ledova. Jelikoz je pekne, tak u jednoho z jejich pritoku provadim ocistu tela a peru si i tricko. Jo a taky mi tu spadne fotak do vody, coz mi uplne zkazi naladu. Uvidim jestli vyschne.

Jako na potvoru se zatahuje, coz je sice dobre pro nasledujici stoupani, ale spatne pro vysychaci proces. Nastava fotograficky pust. V mizerne nalade prekonavam sedlo. Zacinaji celkem zhusta padat kroupy, ktere strida hutny dest. Jak je cesta ne moc siroka, ale za to pekne z kopce, tak se z ni behem par minut stava potucek. Sestupuji tedy po vystouplych kamenech, vdecen za to, ze jsem si nezapomenul pribalit ponco a s myslenkama jak to dopadne s utopenym fotakem, az do vesnice Nunthala, kde se ubytovavam. Je teprve pul treti a je to tedy zatim muj nejkratsi den. Krom nutnosti suseni mne ke zkraceni vedlo i trochu pobolivajici leve koleno. Jak jsem byl dopoledne v sedmem nebi, tak ted jsem na tom celkem bidne. Davam si cokoladu. Naladu mi moc nezvedne, prijde mi divne sladka, pritom to je normalni Milka. K veceri tradicni DalBhat, opet i s pridavkem. Stejne se ale necitim uplne najezenej. Objektiv jsem nechal vecer a pres noc v kuchyni u kamen, protoze v me mistnustce se uz dela chladno. Podle minulych noci, ocekavam neco kolem deseti stupnu, v kuchyni snad bude vic.

Ctvrtek 26.3.
Rano mne budi dva Nemci, kteri maji v planu vyrazit uz o pul sedme a tak rachoti a vrzaji dverma uz od peti. Ja se statecne drzim v posteli az do sedmi a pak sbiham dolu, na snidani. No a taky do kuchyne, abych se podival jak je na tom objektiv. Pripada mi to o dost lepsi a tak jdu ke stolu s lepsi naladou. Tu mi kazi Champa kase. Tahle je vyslovene hnusna. Divne sladka a s hrudkama. Zas je ji ale temer pretekajici miska 🙂 . Na pokoji zjistuji, ze mne asi salil zrak, protoze objektiv vypada stejne beznadejne jak vcera. Ono take v te kuchyni nejake extra teplo nebylo. Fotak tedy vesim pres rameno a doufam v silu slunicka.

Cesta vede nejdrive zvesela dolu k rece, ale pak zacina celkem drasticke stoupani. Rano jsem bleskove nakoukl do mapy, co tu mel jeden holandsky par a vypadalo to, ze mne dneska ceka vystoupani 1200m. Tady to teda asi zacina.

V uvodu stoupani se navzajem predhanime s jednim nosicem, ten ale za necelou hodinku odpada. Podle toho nakladu se moc nevidim. Tipnul bych to tak na 40kg. Nakonec se dostavam na vrsek, ale ocividne jsem jeste nevytrpel dost a cesta se rychle svazuje k dalsimu potoku, aby pote mohla zase stoupat.

Mozek mne opet sali a ja cekam konec stoupani snad za kazdou zatackou. Je odpoledne a tak se alespon, jak je tu pravidlem, zatahuje. I tak jsem ale celej spocenej a smysluplnost vcerejsiho dovadeni ve vode mi unika. Opet pada par kapek a tak davam fotak radeji do batohu. Z deste nastesti nic neni, protoze tady by byl pripadny potucek pekne vyzivny. Zlobi mne leve koleno a tak si rikam, ze bych si mohl uriznout nejakou hulku, bambus se sem tam nejaky objevi. Zdrzue mne od toho jen presvedceni, ze to nemuze byt uz tak daleko. Trpelivost nakonec ztracim a pro jeden kminek se splham par kroku do svahu. Snazim se ho pekne ciste zlomit, pricemz malem vypichnu prochazejici mule oko (na delku ma totiz snad pet metru). Doufam, ze to je ta, co se nechtela nechat predbehnout a vzdycky, kdyz jsem k ni dosel, tak poposla par metru a opet se nekde sprajcla.

Pruvodci mul mel totiz asi zrovna pauzu na obed a tak se cely pruvod natahl, nektere sly a nektere ne. Tyhle jsem se zbavil, az kdyz jsem se zavesil za pytel, co mela na hrbete, ze se jako necham vytahnout. No a hnedka mne pustila dopredu. Ulomit bambus nesel a kdyz jsem, po neuspesnem krouceni, na nej vytahl muj maly Opinel nozik, tak se zjevil pruvodci a podava mi jeho mensi macetu, tou ze to pry pujde lepe. A taky ze jo, jeden sek a je to. Pripadal jsem si trochu jak v te scene s Krokodylem Dundeem – “Tomuhle rikas nuz? Tohle je NUZ!”. S diky jsem nastroj vratil a dokoncovaci prace jsem uz zvladl svym nozikem.

Uz po par metrech jsem si nadaval, ze jsem si hulku neporidil driv. Jde se mnohem lepe, uplne citim, jak koleno regeneruje. Nicmene je to stale, po ne moc hezke ceste, do kopce.

Nehezkou myslim povrchem, co se vyhledu tyce, nemam paru, protoze nevidim ani pres udoli. Nakonec to stiham jen tak tak a za zacinajiciho sera prechazim mostek u vesnice Paia (Chutok), u ktereho je domek s cedulkou hotel. Dostavam tady takovou mistnustku s oknama bez pantu, takze kdyz ho chci otevrit, tak mi zustane v ruce. K veceri si nejdrive davam zeleninovonudlovou polevku a pak opet Dahlbat. Jsem opravdu unaveny. Sel jsem deset hodin a to jen s malyma prestavkama, takze ze snahy o komunikaci ze strany dvou mistnich chlapku moc nadseny nejsem. Tohle je nejspis takovy hotel/hospoda pro mistni a nosice, soude alespon podle obsazenstva. Sedi se primo v kuchyni, takze mam pekny vyhled na kamna, na kterych pistej jak splaseny, dva papinaky. V obou je myslim ryze na dnesni veceri. Nic bych proti tomu nemel, kdybych nedavno neslysel historku, jak vybuchly papinak posunul stenu v panelaku o dva metry… Po najezeni se hnedka odebiram nahoru do komurky a v devet usinam za zvuku hucici reky pod oknem.

Patek 27.3.
Takova pohoda, nikde zadnej neprirozenej kraval. Takovej klid, ze mne dneska musel poprve budit budik. Na mobilu mam stale anglicky cas a tak kazdy vecer narizuji budik na jednu hodinu ranni, ale uz jsem si na to zvykl. Tak tedy i kdy mi v 6:45 zazvonil budik, rozhodne jsem hnedka nevyskocil z postele, z te mne vyhnala az potreba na potrebu. Takze oblict, obout, sebehnout o patro dolu, pak pres cestu a nakonec po schudkach jeste o jakesi patro dolu. Jaka to vymozenost mit toaletu a postel v jednom baraku, rikam si poslednich par dni. Ze zachodu k nedalekemu vodopadku (kaskade), kde si opeg prepiram tricko (protoze ho po vcerejsku citim i ja) a potu zbavuji i sebe. Vsichni tu snidaji polevku a tak nechci delat vlny s nejakou plackou, davam si tedy jen sladky caj s mlekem a kupuji si susenky na pozdeji. Platim tu pouhych 670 rupek, tedy asi 150kc. Prijemnym prekvapenim je, ze se mi jde po vcerejsku pekne, nic neboli a unavu temer necitim. Neprijemnym je pocasi, v poledne zacina prset a pozbytek dne uz neprestane. Nastesti to neni zadny prudky dest a tak se to na ceste moc neprojevuje. Jeste pred tim se ake uz napojuji na cestu vedou z Lukly, kde je letiste. Prave od teto chvile, by melo narazove pribyt turistu. Do tedka nas tu bylo jak safranu. Diky pocasi jdou vsichni proti, takze nemam pocit, ze jsem nejaky pomaly. Celkove mam z meho tempa radost, obzvlaste od doby co nechavam fotak v batohu (vcerejsi poledne). Jdu pravidelneji a delam mene prestavek. Pomaha i fakt, ze se mi nic nehoupe pres rameno a pak take hulka, jejihz pouziti se casove kryje se schovanym fotakem.

Predbihaji mne vlastne jen mistni, co jdou na lehko. Turiste tedy nekteri take, ti ale delaji dlouhe pauzy anebo maji kratsi dny, protoze se se trema takovyma vidam kazdy den. Dokonce se drzim i casoveho planu, co jsem si predepsal, ba dokonce, jsem diky autobusu do Bhantaru misto do Jiri, o den ve predu. Toliko sebechvala. Kde, ze jsem to skoncil… aha turiste v protismeru. Prvni dva se mne ptaji jak daleko to jeste je do Lukly, coz netusim, protoze jsem pres ni nesel. Tito a jeste dalsich par vypadaji celkem sveze a ja nabyvam dojmu, ze zpatecni cesta bude brnkacka. Je take zajimave, ze najednou prestavaji turiste zdravit a mistni naopak zacinaji. Do ted to bylo naopak. S pribyvajicim casem zacinam potkavat pomalejsi “kusy” a uz se zase zdravit zacina, ale ne moc a ja naopak nabyvam dojmu, ze budu pri zpatecni ceste naprosta troska 🙂

Cesta je tak nejak nahoru dolu a kvuli desti neni okoli vubec videt. Sice uz se pohybuji na uzemi, ktere pokryva ma mapa, ale nejaky vliv to nema. Nekdy kolem pul seste to balim ve vesnici Monjo. Tesne pred tim jeste platim 2020 rupek (asi petikilo) za TIMS kartu, diky ktere (pry) urady vedi, kde zhruba jsem a ze ktere je (opet pry) financovana uprava cest ci stavba mostku. Zpatky k ubytovani. To se jmenuje Kailash Lodge a zminuju ho tady, protoze tady maji vybornou opravdu zeleninovou polevku s normalnima, ne cinskyma nudlema a snad jeste lepsi DahlBat. Byl sice zatim nejdrazsi, ale zaroven tak dobry, ne-li lepsi nez v EverestView, kde zas byla trochu slabsi polevka. Jinak ubytovani opet spartanske, dve luzka a jedna zarovka. Meli tu teda povleceni a zachod na chodbe. Diky brzke veceri usinam uz chvili po osme.

Sobota 28.3.
Fiha, jedenact hodin spanku a stejne zvoni budik. Neni nad prazdne hotely, kde nikdo nerusi. Tady jsem totiz uplne sam, mozna jen s jednim nosicem nekde. Po vyborne vcerejsi zkusenosti s mistni kuchyni, si tu davam i snidani. Trochu se mi zacinalo zdat, ze jsem preslazeny a tak misto nepalskeho caje si davam cerny a nakonec si do nej dve lzicky davam, je nejakej slabej ci co. Po spatne zkusenosti s kasi, kterou jsem pak citil cely den v zaludku, jsem se rozhodl pro tibetsky chleba s medem. Mnam mnam. Je to neco mezi langosem a koblihou, naramne jsem si pochutnal. Po minule nizke utrate, prichazi na radu rekordne vysoka. Poprve se dostavam pres tisicovku, myslim, ze to bylo asi 1200 rupek (300kc) a to mi to pokrylo vlastne celodenni jidlo a nocleh. Obloha je krasne jasna a je cas vyrazit. Dneska to nebude na dlouho, mam v planu dojit jen do Namche Bazaaru. Kratky den jednak proto, abych si po predchozich dvou tezkych krapet odpocinul, ale take, abych prisel s konecnym resenim pro mou fotakovou krizi. Objektiv totiz znamky zlepseni moc nejevi a dnesni vlhka noc tomu asi moc nepomohla, zvlaste potom, co jsem z nej vyrval nejake gumove tesneni. Samotne telo na tom asi neni o mnoho lepe. Zkusil jsem do nej poprve dat baterku a ze zacatku to vypadalo i nadejne, nakonec ale nefunguje ani to. V Namche by mel byt dnes trh, takze plan je 1) podivat se, jestli nahodou nebudou prodavat i nejake bazarove fotaky (coz asi ne) 2) sehnat maly krizovy sroubovacek, abych odkrytoval co se da pro lepsi vyschnuti 3) koupit ryzi, ktera je pry pro vysouseni vysoce efektivni. Naplanovano tedy je a ted uz tam jen dojit. Rozdil v nadmorskych vyskacj je jen 600m, takze nic hrozneho.

Ani ne po pulhodine chuze jsem zastaven, abych zaplatil vstup do Narodniho parku, coz dela 3390rupek, tedy neco pres osm stovek. Cestou do Namche pak jsou jeste dve kontroly, kde zkoumaji jestli mate pruvodku se zaplacenym vstupnym. Skoro si az pripadam jak na nejakem turistickem pochodu, jen razitka nedavaji.

Opet potkavam v protismeru dost turistu, oproti priletum do Lukly mam naskok, takze naopak predchazim dvoje opozdilce, bud ze vcerejsiho brzkeho rana a nebo z predvcerejska. Pri vsi ucte, moc nevypadaji, ze by se sem dostali pesmo.

Zaverecne stoupani je celkem prudke, ale v 11h jsem na miste. Dost rozpacity. Cekal jsem to krapet vic vetsi, to, ze bych tady sehnal nahradni objektiv asi nedopadne. Vyjdu kopecek az na konec mestecka, kde se ubytovavam ve ValleyView Lodge. Majitel tu ma fotku, ze tu byl i R.Messner, takze to musi byt dobry podnik! Shodim batoh a jdu do ulic. Dobra zprava je, ze pujde koupit kompakt, hned se mi jde lip. Fotka s Everestem z kompaktu zni (alespon pro mne) mnohem lepe nez z meho mobilu, pred par dny by mi ale i z toho vstavaly vlasy na hlave hruzou 🙂 Malej krizovej sroubovacek se mi za boha nedari sehnat, prolezl jsem snad vsechny obchudky. V jednom meli nejaky set, na jehoz cenu jsem se radsi ani neptal, ale zpetne, mozna jsem se zeptat mel. Co mne prekvapilo – neuspel jsem ani s ryzi. Na trhu, kde se nedalo sehnat prakticky nic a vsichni meli to same, jsem nasel jen Beaten Rice, tedy rozmlacenou ryzi. I pres zdeseni, jakou ten prach muze potencialne napachat neplechu, jsem ji vzal. Uz je to hop nebo trop. Drt jsem pak nasypal do igelitaku a pridal k tomu objektiv s fotakem. Jsem zvedav, jak to bude zitra vypadat. Ted uz se tesim na veceri v podobe DahlBatu, uz slysim, jak se na nej porcuje zelenina.

Jo a z okna jsem mel rano prepychovy vyhled na zasnezene vrcholky Thamserku a Kusum Kanguru. To sice nejsou ani sedmitisicovky, ale pro atmosferu vyborny. Odpoledne se zacaly ztracet a ted uz po nich neni ani pamatka. Uvidim, co prinese zitrek.