Extra 1 🙂

Ke spaní jsem měl opravdu klidné místo a tak mne vzbudilo až teplo a pfrkání koníků. Mají je sem dovezené z Exmooru na spásání trávy čímž se mi vytváří kolečko k prvním dnům tohoto výletu.

Nikam nespěchám, zevluju a koníci mi trochu narušují klid. Teda hlavně jeden co mi opakovaně chce pročichat ležení. Třikrát musím vstát a odehnat ho. Koně by měli být polodivocí a i proto by je neměli lidi krmit, protože to vede k žebrotě a ducnutí koní hlavou někde u útesu by nemuselo skončit dobře.

Kolem poledne konečně vycházím. Čeká mne překonání dlouhé perranporthské pláže.

Za půl hodiny jsem na druhé straně.

V Perranporthu je lrávě otevřeno pouze jedno Fish&chips. Vyjímečně si sedám dovnitř takže dostávám i příbor. Citrón a tatarku jsem předtím také nikdy nedostal nicméně je to zatím ta nejméně chutná ryba s hranolky co jsem na této cestě měl. A s cenou £9,50 také nejdražší. Do Delfína už tedy příště ne.

Je půl čtvrté a já zatím jen vlastně přešel pláž.

Z této strany vidím pláž poprvé, vždy jdu spíše do dun nebo přímo na pláž.

Kolem jsou vidět první známky havířiny. Podle světlého kamene asi kaolín.

Barev je k vidění ale více.

Zde poblíž St.Agnes beru u potoka vodu a odpadá mi tak největší starost. Teď ještě najít pěkné místo na spaní.

Dobrá tak tedy vpravo 🙂

V Trevaunance Cove což je vlastně St.Agnes jsou zbytky po těžbě stále patrné.

Rybář má krásný výhled na mou dnešní trasu. Spal jsem u toho ostrůvku, pak přes pláž, přes útesy a teď jsem zde a šlapu dál. Dokonce odtud je vidět i ten bílej maják.

Opět pěkný podvečer, nálada dobrá.

A najednou se objevili dva na křídlech. Jeden si lítal daleko…

… a druhý se držel na jednom místě. A to doslova. Byl schopen takhle ve vzduchu sedět a ani se nepohnout. Když se pak dal do letu tak jsem jen čekal kdy se sebou flákne vo zem. Různý otočky kousek nad zemí mi moc bezpečný nepřišly, ale asi to měl pod kontrolou. Skoro bych až řekl že to byla část výcviku.

Pak se najednou začali objevovat lidi. Nevím odkud, ale z ničehonic byl neustále někdo v dohledu. Zrovna v době kdy jsem se chtěl někam uvelebit.

Nezbývá než jít dál. Zde kolem Towanroath Shaft Engine House. Pro Cornwall je silueta právě těchto budov zbylých po dobývání kovů typická.

U pláže v Chapel Port jsem si myslel že západ slunce bude za mrakem.

Pak jsem ale vyšel na útes a uviděl tenký zářivý červený pás. Jak nějakej laser nebo výbuch bomby. A já stále nemám kde spát. Tenhle kopec je úplně na prd protože je pokry kamením a je zarostlý jen vřesem a pichlavím. Nic na čem bych chtěl ležet.

O další kopec dál už se zadaří. Možná moc blízko Porthtowanu (takže si nařídím budíka) ale s pěkným výhledem na St.Ives. Oproti včerejšku o kus blíže.