První večer jsem nepsal kvůli úspoře baterie, druhý jsem to nestihl a následující dva nebyl signál. Ten není ani dnes. Vypadá to, že pokrytí je jen v městečkách a vesnicích. Nezbývá než to teď napsat offline a pak si na to přes den vzpomenout. V tomto příspěvku budou pokryty první tři dny. Jednalo se o Bank holiday weekend (volné pondělí) a tak podle očekávání bylo kolem dost lidí. Počasí pěkné.

Tříset kilometrovou túru začínám v Minehead, což je oficiální začátek/konec South West Coast Path (Jihozápadní pobřežní stezky), která má myslím celkem 600mil (900km). Já už z ní šel úsek z Penzance do St.Ives no a také po ní běhám u Falmouthu.

Minehead působilo příjemně, hlavní třídu mají osázenou stromy, já ale začal fotit až u přístavu.

Odliv s Minehead na pozadí.

V lese bylo zřejmé že začíná sezóna kapradí a hlavně tu tolik nefoukalo.

Po vylezení na kopec se otevřel výhled na moře (Bristolský kanál) i když nebylo vůbec jasné kde vodní plocha končí a začínají mraky a nebe.

Tato část pobřeží patří do Národního parku Exmoor, který je znám svýma volně se pasoucíma koníkama.

Přes Kanál začínal být vidět Wales, jehož pobřeží mne bude z dálky provázet ještě několik dní.

Po delší době opět pod plachtou. Ne úplně bez problémů. První místo kde jsem se snažil utábořit se hodilo spíše pro stan. Myslel jsem si, že rohy zvednu pomocí hole a stativu, to ale moc nešlo. Vítr tomu také moc nepomáhal. V lese mezi stromy to bylo už o něčem jiném. Pamatoval jsem si, že středový šev trochu prokápaval a opravu jsem odkládal tak dlouho až jsem to nechal na první noc. Bohužel jsem nevěnoval moc pozornosti tomu, že by hmota nanesená na šev měla schnout minimálně při 16 stupních. To tu nebylo ani přes den natož v noci. Během následujících slunečných dnů to nějak zaschlo. Jo a k večeři mám už tak nějak standartní rýži s červenou čočkou a tuňákem.

Nad ránem mne nejdříve probudila malinká přeháňka, pak kolem prošly bučící krávy a nakonec téměř nehluční koně. Do pochodu jsem se dal i já a po chvíli se mi naskytl pěkný výhled na Porlock.

Až do Porlochu jsem nešel, protože se cesta u Lynche stočila k moři. Nevím jak Porloch, ale Lynch byla pěkná vesnička.

Jeden pěknej domek vedle druhého. Víc jak deset jich ale asi Lynch nemá 🙂

I hospodářské prostory jsou pěkné.

Tak ještě jeden barák a konec, jde se na pláž.

Teda ne tak úplně. Pláž je tu oblázkovitá a Stezka vede kousek od ní. Při vyšších přílivech se tato místa mohou ocitnout pod vodou a to bude asi důvod, proč tu ze stromů zbyly jen pahýly.

Spíš tomu sluší černobílá.

A toto už je přístav v Porlock Weir. Další pidi vesnička žijící z turistického ruchu.

Úsek za Porlock Weir vypadal jak ze středověku. Cesta obklopená zdí, procházení tunelama co byly dříve možná branama. No bylo to jen pár set metrů…

Nepříjemně rychle se začalo stmívat. Říkal jsem si “pořád je slunce pořád je slunce” no a pak se najednou dotklo obzoru…

…a za tři minuty bylo fuč. A já pořád neměl kde spát. Po západu slunce je ještě celkem dlouho světlo, ale čas se krátil. Všude samý hustý porost rododendronu a tak když se ukázal potůček a lesík, tak jsem zbystřil. Stejně jako ty rododendrony i lesík byl ve svahu. Do něj vedla cesta a tam jsem se dal po ní. Vždy to vypadalo, že rovný plácek je na dohled, ale po dojití na místo to bylo jinak. Už bylo dost šero a tak jsem vzal za vděk mírným náklonem. Dva rohy plachty jsem zachytil o plot (už jsem byl venku z lesa), třetí jsem přizvedl holí a už jsem jen pohmatem kontroloval jestli na zemi není ještě nějaká ostružina, když tu jsem narazil na ostnatý drát. Starý, zrezlý, už ne moc ostrý, Thermarestku by mi ale propíchl. Tahám drát a zjišťuju že to je celé kolo drátu, které je povětšinou těsně pod zemí. Koukám jestli by nebylo lepší posunout plachtu, ale není ani kam ani kdy. Na řadu přichází čelovka a nůž na odrývání drnů. Z jednoho kola ostnatého drátu byla kola dvě, nakonec se ale práce podařila a před jedenáctou už jsem se mohl soukat do spacáku. Z vaření nic nebylo, pro tyto příležitosti mám balení uvařené rýže. Ta se sice mi dát do mikrovlnky, ale studená je také ke snědení, dnes se zeleninou.

Ráno jsem z plachty odhrnoval zmrzku po hodince si už pěkně sedím na sluníčku. Plachta se suší z rosy, břicho se plní rýží, čočkou a tuňákem, pěkné ráno po nic moc noci.

Lynton na dohled. Průsek vedoucí od moře nahoru patří lanovce, která spojuje Lynmouth, což je vesnička dole s Lyntonem, což je městečko nahoře.

Dění na moři.

A toto už je Lynmouth. Stezka někde odbočila a já ne, takže míjím možnost vidět lanovku pěkně z blízka. Na Stezku se napojím asi až kilometr od Lyntonu.

Co čekat když jde člověk po Pobřežní stezce, moře, moře a zase moře.

Zpestřené útesy a skalami. Zde bylo poblíž parkoviště a všude tolik lidí, že jsem kolem Castle Rock ani moc nezastavoval.

O kousek dál je Lee Abbey a u něj i ovečky s jehňatama. Podle mapy to vypadá, že klášter už není plný mnichů, ale slouží k různým křesťanským sjezdům, rekreacím a tak.

Hned pod klášterem je i malá pláž. Z větší části kamenná, ale mají i kousek písečné.

U světového rozcestníku. Uvažoval jsem jestli nejít směr Rusko, kde byla jakási pláž, to by ale znamenalo opět sestoupit k moři a tak jsem raději pokračoval do Ameriky.

Stále podél moře vysoko na útesech.

No a pak sestup a jsem u ústí řeky Heddon. Tady jsem chtěl někde spát, ale opět, poblíž je parkoviště a tak tu proudí celkem dost lidí. Jdu tedy dál a nalézám místo na okolním kopci. Večer mne už čeká jen boj s divokou růží a ostružinou, oproti ostnatému drátu brnkačka.

Tady je pěkně vidět typologie trasy. Sejít dolů k říčce, vylézt na útes, sejít dolů k říčce, vylézt na útes a tak dál a tak dál.

A teď s ovcema místo mne.

Combe Martin na dohled. Už se těším na Fish&Chips.

Pláž v Combe Martin. Bílej jemnej píseček to není…

Po Staré pobřežní cestě…

… k Newberry Castle. Jen cvaknu a jdu dál.

Zátoka mezi Berrynarborem a Hele. Je v ní jen kotviště a kolem kemp.

Je ale pěkná. Zvlášť když na louce před ní postávají lamy. O půl kilometru dál jsem se pod skálou od výhledu na moře oddělený valem utábořil. Opět bez signálu, opět trocha trní, jinak ale ok.