Vypadá to, že bych dneska mohl dohnat skluz tím, že sem teď dám včerejšek i dnešek. Tak do toho.

Toto je místo kde jsem zhruba chtěl nocovat po dojití sem jsem ale byl rád, že jsem spal u předchozího potůčku. Tady bych ani kde uchytit plachtu.

Bullpoint s majákem, který bohužel moc fotogenický nebyl.

Jedna z větších plochých skal trčících z moře.

Tam na konci je Morte Point, nejzažší bod poloostrůvku u Woolacombe.

Pauza na lavičce. Zem a tráva byly ještě po noci mokré, lavičky schly mnohem rychleji.

Pohled od lavičky zpátky k majáku. Prý tu lze spatřit tuleně, to by ale hladina musela být klidnější. Na fotce to tak nevypadá, ale byla to jedna vlnka vedle druhé.

Ze samotného Morte Pointu fotku nemám. Foukalo tam tak, že jsem byl rád, že udržím rovnováhu. Toto jsou ovce o kus dál.

Woolacombe a velká písečná pláž přede mnou, zbývá už jen obejít pár skal.

Poslední skálovitá pláž a následuje…

…začalo silněji mrholit takže oběd. Venku by se jedlo špatně a tak jsem zvolil restauraci. Steak&Exmoor Ale Pie spolu s pivem mne stály £15 a když jsem odcházel tak už bych zase něco snědl. Kvůli dešti jsem se zdržel o trochu déle, stále ale něco málo padá.

A konečně písečná pláž. K idyle to má bohužel daleko.

Po pláži jsem zašel na další poloostrůvek na jehož konci leží Baggy Point a tady se k větru přidal i deštík. Dokonce mi byla i trochu zima, spíš to ale bylo dost nepříjemné. Kousek před Croyde Beach pak na zemi ležely tyto pozůstatky velryby, která byla na tuto pláž vyplavena v roce 1915. Od kamene k nerozeznání.

U samotné pláže se dala načepovat pitná voda a taky tu na zdi mají pěknou grafiti.

Croyde Beach. Podobných ještě asi pár uvidím.

A to už jsem na jejím konci. Teď zase vylízt na útes, abych pak opět mohl sestoupit k další pláži.

Na té se z vln dělají pěkné obrazce na ní pak navazují písečné duny kde se chystám spát.

Plážové budky u Sauntonu. Už od minulé pláže neprší a na útesech dokonce vysvitlo slunce, takže už jsem opět suchý a s dobrou náladou.

Na kraji dun směrem od moře se mi daří najít chatku, která má téměř suché dvě řady dlaždic před dveřma, takže nebudu spát na mokrém. Pršet by v noci nemělo.

Vyrážím už v osm, protože k chatce bylo trochu od cesty vidět. Při balení přišla malá přeháňka, to ale bude ze srážek pro dnešek všechno. Procházím golfovým hřištěm…

…a pak i podél vojenského prostoru.

Docházím téměř na Crow Point a na břehu řeky Taw si dávám pauzu. Baráčky jsou sice blízko, ale přesto jsou daleko. Musím k mostu.

Proti proudu do Brauntonu.

Toto je řeka Caen která se s Tawu vlévá do moře prakticky ve stejném místět, takže je také postižena přílivem/odlivem.

Ta jasně žlutá duna na pozadí by měla být Fkagpole, kolem které jsem procházel cestou ke Crow Pointu.

To už jsem za Brauntonem. Po pravici mám vojenskou základnu a tak raději obracím objektiv vlevo.

Tohle byla strašná nuda. Rovná asfaltová cyklostezka, ubíjející. Nějak se mi podařilo zakecat se s postarším Kanaďanem, který je tu na návštěvě sestry a vyrazil si na cyklovýlet a tak se dozvídám o překvapivých výhrách anglických mužstev v semifinále Ligy mistrů. Jinak je to šest kilometrů mechanického šlapání na most v Barnstaple a pak dalších deset zpátky po druhém břehu. Pauzy jsem dělal, ale i tak jsem asi ušel přes 30km a do budoucna už mám den k dobru oproti plánu.

Jo jedno zpestření bylo. Objevil se zase lišák, tentokrát v metru.

A to už jsem na pláži u místa kde budu spát.

Je tu sice pár vraků, ale místo vypadá klidně. Na spaní vybírám místo o pár set metrů dál pěkně v závětří.

A zase lišák, tentokrát na jednom z vraků. Tentokrát jako pirát s účtem Davida Camerona z daňového ráje.

Jaké lepší jméno pro vrak než Memories (Vzpomínky)?

Takže, od pevniny na pravo, kde jsem byl dopoledne mne dělí řeka Taw a od pevniny na levo kde je Appledore a kam mám namířeno zítra zase řeka Torridge. I když by cesta přes most znamenala jen čtyř kilometrovou zacházku tak doufám, že stihnu přívoz. Ten jezdí podle přílivu/odlivu a na zítra to vychází myslím mezi 10-12.