Včera mi nebylo vůbec dobře, ušel jsem toho jen trochu a povětšinu dne jsem ležel a pospával. Asi mi nesedla kupovaná studená rýže s vajíčkem. Už v noci mi bylo jakože na zvracení a za celý den jsem do sebe (krom vody) dostal jen půl tyčinky. Teď už je mi fajn.

V neděli jsem vlastně viděl jen maják na Hartland Pointu. K samotné budově, která je plně automatizovaná, byla cesta kvůli padajícím kamenům uzavřená.

Kdybych měl vodu tak spím s takovýmhle výhledem, musel jsem ale dál.

A to už je pondělní ráno a konečně něco do žaludku.

The Plesure House Foly. Foly jsou takové anglické romantické zříceniny, které si šlechta stavěla aby byla šik.

Přechod ze Sommersetu do Devonu jsem nezaregistroval, ten do Cornwallu už ano. Hraniční říčka se jmenuje Marsland Water. Na útesu nad ní je taková kabinka kde písaval básník jehož jméno si nepamatuju. Dalo se jít dovnitř, já z nějakého důvodu jen nakoukl okýnkem – stůl s otevřenou návštěvni knihou pod oknem s výhledem na moře a na zdech pár fotek. Pak scházím k Marslandě a potkávám starší paní. Ta pochází z domku hned vedle, který tu je osamocený. Ptá se mne jestli jsem se byl podívat v kabině, že tam lidi píší do knihy. Já na to že ne, že mi jméno toho člověka nic neříká. A on to byl její otec. Omluvil jsem se, ale stejně jsem se cítil blbě. Mělo mi dojít že tam nějaká vazba bude.

Útesy 1. Z toho výběžku úplně na konci jsem plusminus dnes vycházel.

Útesy 2. Ten cíp na konci ještě nebude konec cesty.

Se zapadajícím sluncem jsem trochu zrychloval, abys si stihl vyfotit talíře.

Stihl jsem to jen tak tak. Kdo si všiml lišky u sloupku? Bohužel to je celkem výřez.

A ještě jednou tentokrát s ovcema. Spim kousek od těhlech antén, na stejnym kopci a stejně nemám signál. Snad zítra bude v Bude.