Stan se vyplatil. Přes noc opravdu přešlo pár přeháněk. Méně se vyplatila pauza na zalepení matrace, která stále uchází, ale zdá se mi, že o dost pomaleji

Mezitím co mi schne stan, se jdu podívat dolů na pláž. Kromě vtékajícího potůčku a pár kamenů toho tu k vidění příliš není. Zajímavé je ale už jen koukat na přicházející vlny. Jak tu tak zevluju, tak přichází další přeháňka, takže po návratu ke stanu, je plachta stále mokrá. Čas na druhou snídani.

Usušený stan balím těsně před další přeháňkou, během které hledám zapomenutý kolík. Je neuvěřitelné, jak se kus stříbrného kovu dokáže v trávě schovat. Nasadit batohovou pláštěnku, kapuci na hlavu a jdu zase dál. Moc zajímavého k vidění není. Nevím jestli jsem jen unavený a nebo jestli to je opravdu nudnější část.

Na skalnatém výběžku Ynyal, který trochu vystupuje z pobřeží, fouká tak hodně, že se tu zdržuji opravdu jen na samospoušť a pak hnedka mizím.

Vypadá to, že bude zase pršet, nakonec z toho ale nác nebylo. Naopak, slunce se ukazuje více a více. Mraky létají rychle, takže se to stále mění, trend mi ale přijde, že povede k pěknému večeru.

A nebo taky ne. Vítr je silnější než včera a tak i aerosolu je více. Po vyčištění brýlí vypadá den lépe, ale stejně to není ono.

Když tu rozeberou starý mostek, aby postavili nový, tak se s odvozem starého nezabývají. Malá zvířátka a hmyz jsou za to prý ráda.

Moc jsem nevěřil, že dnes budu opět spát blízko moře, protože to by znamenalo pěkně si zasolit plachtu. Štěstí mi ale přeje a já nacházím krásné místo v závětří, hnedka nad mořem v místě, kde zrívna nešplouchá. O tom ale zas až zítra, kdy mne čeká poslední den.