Dnes to bylo hlavně o bílých útesech.

Cesta vedla dlouho vojenským prostorem.

Nejenom světlé, ale opravdu křídově bílé útesy u Lulworthu.

Kvůli vojákům nešly útesy obejít ani o kousek a bylo nutno se po nich šplhat nahoru a dolů. Z vrchu pak byly vidět cvičné cíle. Cvičí tu tankisté a dělostřelci. Jak to probíhá netuším. Všude jsou cedule jak eroze postupně ukrajuje z útesů a oni maj hned vedle střelnici.

Kousek pode mnou už je West Lulworth a já se těším na něco k snědku. Nakonec z toho byly fish&chips.

Podle cedule je Lulworth Cove v Unesco. Pěkná je, přínos pro lidstvo bude asi v geologii. Každopádně lidí tu bylo dost.

Kolem Durdle Door jsem procházel chvíli před západem slunce a litoval, že je zrovna za mrakem. Čekat se mi nechtělo, protože bych se ani nemusel dočkat, protože v cestě by pak byl asi i útes na západě.

Chvíli po připnutí stativu, který jsem použil pro samospoušť, zrovna když jsem chtěl nasazovat krosnu, se ještě ohlédnu a slunce je tu. Mrak úplně zmizel.

Dále z útesů už kvůli úhlu Durdle Door jako dveře nevypadaly. Snažím se najít místo na spaní v závětří, to se ale nedaří a usazuji se opět až za tmy.