Vstávám ve čtvrt na sedum a krom pána, který tu dělá chodecká kolečka kolem hradu, je tu stále mrtvo. Po snídani se jdu podívat pookolí respektive přes cestu.

K hradu je plynule přistaven kostel Sv.Petroxe a u něj je hezky rozkvetlý hřbitov.

Je tu pěkný výhled na Kingswear a tentokrát i sluncem osvícený Dartmouth.

Pak ještě na záchody, které jsou schovány za klasickou telefonní budkou…

…a zpátky k přístřešku, kde jsem nechal bágl.

Je čas vyrazit. Byla to tu klidná noc.

Dnešní cíl – maják na vzdáleném útesu.

Cestou dokonce překvapuji srnce. Vypadá to, že tu ještě žádný pejskař nešel.

Pláž u devonského Blackpoolu. Cesta se jí vyhýbá, asi i proto, že vypadá jako placená. Takovou jsem v Anglii zatím neviděl.

Měl jsem tu už krávy? Fouká, a i proto asi zůstavají u země a ani se nenamáhají vstát.

Pláž u Strete. Dále je to po rovince. Od moře mne dělí pláž a násyp se silnicí a stejně se mi na brýlích začíná tvořit vrstvička z mořského aerosolu, který na mne žene vítr.

Další za Torcross. To už nejdu vedle silnice, ale po normální pěšině.

Maják se blíží a já přes zanášející se brýle už téměř nevidím proti sluníčku nebo na lesknoucí se displej.

V jedné části Hallsands jsem si opět dal smaženou rybu s hranolkama a v druhé dostaly kalhoty čistý zásah vlnou při stoupání po schodech.

Maják už je co by jen kamenem dohodil.

Čas vyčistit si brýle…

…podívat se zpět…

…a konečně dojít k cíli. Akorát v době, kdy budovy pod ním začaly mizet ve stínu vrhaným skaliskem nad ním.

Jmenuje se to tu Start Point a maják je automatizován od roku 1993, takže hlídače v okně asi nezahlédnu. Auto tu zaparkované ale je.

Obcházím výběžek abych se dostal z jeho východní, návětrné, strany a tábořiště rozkládám ještě před západem slunce poblíž Peartree Cove. Pochybuji, že tu ještě někdo půjde a i ráno si budu moci asi přispat.