V klidu si snídám a na protějším kopci vydím přicháze krávy. Naštěstí stačím všechno poklidit než na mne začnou čučet co tu dělám a dávat mi tím najevo, že mám vypadnout. Stejně je čas jít na přívoz.

Na druhém břehu u pláže Wembury, docházím k rozcestníku, který ukazuje, že mám za sebou 206 mil. To je 330km, což při 15ti dnech dělá průměr 22km/den.

Přede mnou Plymouth. Vypadá to, že to je kousek, ale není. Vlevo už je pobřeží Cornwallu.

Že bych byl nějak zvědav na východní předměstí Plymouthu, to se říci nedá, a tak na Mount Batten nasedám na převoz a nechávám se převést na Barbican. Ušetří mi to tak 5km. Než převoz připluje, fotím si maják v parku Hoe, který má myslím pouze dekorativní funkci, společně s Royal Citadel.

Stejný maják, tentokrát cestou k druhému přívozu.

Už když jsem tu byl v minulosti, tak mne Plymouth ničím nenadchl a nic se na tom nezměnilo ani po této návštěvě. Malá výstavka na zdi byla jednou z vyjímek.

Plymouthem končí Devon a přeplavením se přes ústí řeky Tamar, dostávám se do Cornwallu.

Mají tu i vítací ceduli, takže fotka nezbytná 🙂

Jak se říká, že by mezinárodní letiště měla vypadat pěkně, aby se udělal dobrý dojem na turisty, tak Cornwall po připlutí rovnou nabídne zámecký park domu Mount Edgcumbe.

Cesta nevede okrasnýma zahradama (které jsou také volně přístupné), ale pěkným lesem. Zatímco kamélie už odkvétaly, tak zvonky stále drží.

Fakt pěknou dvouvesnicí Kíngsand a Cawsand procházím stále bez sluníčka. Naopak, celé odpoledne se opakují drobné přeháňky, je zataženo a tak anj nevím jestli je po západu slunce. Spíše ne.

Dalším lesem, kde už je úbytek světla znát. Už před vesnicema jsem zahlédl pěkné travnaté plácky na Penlee Pointu a doufám, že budova na něm nebude zamčena. Noc sice měla být suchá, stále ale kape.

Nakonec to dopadá ještě lépe. Ani nemusím scházet tak dolů k moři. Nevím jestli to dříve býval kostelík nebo pevnůstka, ale je tu relativně velký, čistý, zastřešený prostor se super výhledem. Na západě koukám na Rame Head s kostelíkem Sv.Michala…

…a jižním na devonské pobřeží. Před usnutím mi ještě pod ‘okny’ zakřižuje jedna z HMS.

A chvilku před půlnocí přišli místní, že si jdou zajamovat. Vytahujou si kytary, repráky a světla a než si to všechno zapojej, tak já už jsem na jednom z těch vyhlídnutejch plácků o kus pod nima. Nebe se mezitím naštěstí vyjasnilo, ale tráva je stále mokrá.