Ráno je pěkné, ale ve dvě v noci jsem přioblékl kalhoty. Viním kapilární efekt, nebo jak se tu jmenuje, kdy proudící vzduch nad kapalinou může okolí o nějaké tři stupně. I proto si nerad stelu do mokré trávy.

Po pár metrech vzhůru jsem zpátky u svého původního nocoviště. Po muzikantech už ani stopa, ve dvě se tam ale stále svítilo.

U Rame Head, pod kaplí Sv.Michala, poprvé oblékám šortky, o kterých jsem si myslel, že je unosím mnohem více. Až do dneška zkracování a zapošívání vypadalo jako zbytečná práce, uvidím jak to bude v příštích dnech.

Od západu se začíná zatahovat. Z opalování nohou bude po zbytek dne spíše jejich otužování.

Na rozcestníku slibujícím tříset metrovou zkratku se mylně domnívám, že ta vede přes pláž. Už po kilometru mi, podle ubývajících stop a skalisek přede mnou, mělo být jasné že to nepůjde, já ale stejně ještě asi kilák pokračuju. Pak se obracím, cestou zpátky ale potkávám lidi, kteří jsou přesvědčeni, že tam viděli schody a tak jdu s nima zase zpátky. Dostávám se až k útesu, který je jen pár set metrů od vesnice kam chci dojít. Oni se šplhají přes mokré skály, což já si s krosnou netroufám, zvlášť když ty schody stále nejsou vidět. V tomhle posledním úseku byly dva úseky kdy byla voda do půl lýtek, takže mne čeká opětovné mytí nohou. Alespoň že je stále odliv.

Samotná pláž je, díky kamenům a narůžovělým skalám, alespoň zajímavá.

Po nějaké pěti kilometrové zacházce jsem zpátky u 300m zkratky, která vede přes vojenský prostor.

Odpoledne přešlo pár přeháněk, nicméně když vycházím z Portwrinkle, tak to vypadá, že by tráva mohla do noce usnout. To by ovšem nesměla přijít ještě jedna, která byla obohacena i o kroupy. Ke spaní si nalézám místo kolem sezení, kde je hodně kraťoučká tráva, kousek před Looe. Hodinu tu nikdo nejde a tak v klidu usínám.