Dvacátý je den odpočinkový. Prakticky nevylezu ze stanu.

Ráno teda pár kroků udělám, hlavně kvůli celkové fotce.

Při snídani už je vidět, že se sem ženou mraky. Vítr sílí, ale déšť nikde. Podle předpovědi to vypadalo, že by mohlo začít pršet už v deset, ale první přeháňka přišla až ve dvě. Hlavní problém tedy byl vítr. Když člověk vylezl ze stanu, tak hned bylo cítit, jaký komfort stan v takovémto počasí přináší. Večer měl vítr dosahovat rychlosti 60mil za hodinu (přes 90km/h) a stan mu statečně odolal, i když jsem v náporech raději přidržoval tyčku, aby se nezlomila. Jak tvrdila předpověď, tak se vítr začal stáčet na čistý západní, na který jsem stavěl stan, abych se v noci vyspal. Nápor tedy nešel šikmo, ale přímo do nízké, nožní, strany stanu, takže plachta už tolik neplachetničila. Konečně jsem si poslechl 3,5 hodinový podcast s Radovanem Vávrou, něco početl a den tak utekl jako voda. Dokonce jsem v zálivu viděl i hlavu tuleně, než jsem ale našel ve stanovém nepořádku foťák, tak byl pryč.