Začátek Světa
Do ruky se mi dostala knížka Jonathana Blacka The Secret History of the World. Stihl jsem přečíst jen prvních 100 stránek z 600 a ty se věnovaly počátku Světa což mi připadlo vzhledem k jeho plánovanému konci zajímavé.
Na prvních stránkách nám sděluje, že pro pochopení celé knihy musíme akceptovat jiné vnímání světa a začíná tím, že na počátku nebyla hmota, ale myšlenka. Argumentuje tím, že je snáze si představit toto než opak. Takže jak že to prý bylo?
Dějství první – věk Saturnu
Na počátku byla Matka Života tvořící velmi jemnou mlhu. Toto je v Genesis popsáno jako “Země byla pustá a prázdná“. Matka Života vznikla právě z myšlenky Boha. Další věta “a nad propastí byla tma“ popisuje podle esoteriků napadení Matky Života horkým suchým větrem, který málem zničil veškerý potenciál k životu. Útočícím byl Saturn, který je zobrazován jako Pán času a nebo samotná Smrt. Kvůli Saturnu nás to co nás živí také ničí, kvůli němu je každý meč dvousečný a každá koruna trnovou. Útok Saturnu trval po dobu pro lidskou mysl nepředstavitelnou. Nakonec byl ale poražen, k čemuž se Genesis opět skrovně vyjadřuje “Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo“.
Je otázkou jestli monoteistická Bible jak ji známe dnes byla takto vnímána i v dávné minulosti. Na vině může být očividně překlad. Například hned úvodní věta z Genesis “Na počátku stvořil Bůh Nebe a Zemi“ by nejspíše měla být překládána jako “Bohové stvořili Nebe a Zemi”. Slovo Elohim, přeložené jako Bůh je totiž množného čísla. V rámci esoterické tradice by se jednalo o vesmírná božstva, jejihž identitu nám může pomoci objasnit citace z evangeliue podle Jana “1Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha. 3Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. 4V něm byl život a ten život byl světlem lidí. 5A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila“. Jan si výraz “Slovo” nevymyslel, toto bylo již tradičně používáno pro Sedm duchů, kteří spolupracují pod vlivem Slunce.
Dějství druhé – věk Slunce
Slunce zatlačuje Saturn a prohřívá svými paprsky Matku Života, v které se pomalu malé částečky spojují do struktur podobným pavučinám, které vyplnily celý vesmír. Jak šel čas, některé vazby se stávaly více trvalé a začaly se podobat stromům. Tato obrovská rostlina, která byla v samotném srdci vesmíru a jejihž měkké a zářící údy sahaly do všech čtyřech koutů vesmíru byl Adam. Toto byl Ráj. Protože ve Vesmíru stále není živočišný prvek tak Adam neměl žádné touhy. Veškeré potřeby byly uspokojeny ještě před tím než byly pocítěny. Adam žil ve světě nepřetržitého jara. Příroda čerpala z nekonečné zásoby živin ve formě mléčné mízy podobné té, kterou najdeme v pampeliškách. Toto období nám připomínají sošky bohyně Matky. Z tohoto prapůvodu nám zůstala soustava parasympatických nervů, která svým větvením připomíná strom a jíž proudí čakry.
Na počátku bylo tedy Adamovo tělo měkké a tvárné, pak ale začalo tuhnout. Při tomto tuhnutí se také začalo dělit na dvě části, reprodukovat se. Pasáž z Genesis 1.27 je překládána “Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej : jako muže a ženu stvořil je.“. Část za dvojtečkou by podle jiného překladu měla znít “tvořili ho muž a žena”. Takto by tedy vznikla Eva.
Dějství třetí – věk Měsíce
Slunce se odděluje od Země, jeho životodárné paprsky již neosvětlují Zemi zevnitř, ale svítí na ni shora, z oblohy. Dochází k ochlazení Země a tím k jejímu zhutnění, ne nepodobnému k chladnutí vosku. Celá se zmenšuje až je celý její vodnatý povrch pokrytý Adamem, Evou a jejich rostlinným potomstvem.
Pak se ale na scéně objevuje zdánlivě nekonečný had, jehož tělo volně pluje vesmírem. Postupně se více a více obtáčí kolem kmene Adama čímž symbolizuje přechod z etapy rostlinné do etapy živočišné. Tento proces líčí Bible jako utrpení. Ve starém zákoně čteme “16Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“ 17Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; 18bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. 19V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“ . Vypadá to, že vlivem této episody lidé musí trpět, strádat a zemřít – ale proč? Ve starověké řeči nalezneme pravdu moderní vědy. Rostliny se rozmnožují metodou parthenogenesis – část rostliny odpadne a vyroste z ní rostlina nová. Tato nová rostlina je v podstatě pokračováním té staré, která tím pádem v podstatě nehyne. Evoluce živočichů a jejich způsob rozmnožování s sebou přináší i smrt. Jakmile byl pocítěn hlad a touha tak bylo pocítěno také neuspokojení, frustrace, utrpení a strach.
Odkud se ale tento had vzal? Většina lidí předpokládá, že Satan a Lucifer je to samé. Satan, Pán temnot, agent materialismu je spojován se Saturnem, zatímco Lucifer v podobě hada, pokušitel který vznítil v lidech živočišnou touhu, je spojován s Venuší. K tomuto ukazuje i citace z Isaiáše 14.12 “Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky!“. Spojení biblického Lucifera s řeckořímskou Venuší sice na první pohled nevypadá nějak pravděpodobně, mají spolu ale styčné body. Oba jsou spoutání živočišnou touhou a sexualitou, oba mají jako symbol jablko (Lucifer jablkem pokouší Evu, zatímco Paris předává jablko Venuši). Jablko je univerzálním symbolem Venuše, neboť když se rozkrojí, tak je v něm v podobě pěticípé hvězdy zobrazena 40ti letá perioda oběhu Venuše.
Oba dva jsou také nejednoznačné postavy. Lucifer je sice zlo, ale nezbytné zlo, bez jeho přičinění by se lidstvo nevyvinulo z rostlinné fáze. Živočich si je narozdíl od rostlin vědomo samo sebe. Citace z bible “Adam a Eva poznali že jsou nazí” tak poukazuje na to, že si začali být vědomi svého těla.
Zatímco vlivem Satana je život těžko k žití pak vlivem Venuše je život těžko k pochopení. Jinými slovy na scénu vstoupil Klam. Lucifer dal hmotě půvab, která oslňuje lidstvo a zaslepuje jim oči vyšším pravdám.
Elohim a Jehovah nejsou různá pojmenování téhož, jsou to jména dvou odlišných entit. Elohim je kolektivní pojmenování pro Sedm duchů, kteří spolupracují jako bůh Slunce, kdežto Jehovah se zrodil, když se jeden od těchto sedmi oddělil, aby bránil Zemi před Venuší. Tento oddělenec je symbolizován Měsícem, který odráží sluneční světlo na Zemi, což bylo podle kněžích důležité aby vzniklo lidské myšlení. Myšlení, schopnost sebereflexe nám umožňuje pozměňovat touhu a držet tak Venuši/Lucifera v šachu.
Co bylo dál…
Babylónský kněz Berosus zaznamenal jak byla Země obydlena primitivní rasou. Jednoho dne ale z moře vystoupilo monstrum zvané Oannes, které bylo napůl rybou a napůl člověkem. Toto monstrum s lidmi normálně žilo, ale nepřijímalo žádnou potravu. Postupem času je naučilo jak stavět města, zemědělčit, základy vědy, umění, právo atp. Poté se navrátil zpátky do moře. Po něm se ale objevili další…
A dál jsem to číst nestihl, respektive pár stránek ano, tam už se to ale začínalo krapet zamotávat.
Poznámka
Knížku jsem četl v angličtině, takže i odkazy na Bibli byly k jejímu anglickému překladu a je zajímavé, jak se tento liší od českého. Pro citace jsem používal Překlad 21.století, ten se prakticky neliší od Bible kralické, takže mi připadá, že každá země má svoji trochu jinou Bibli. Zmíním jen úvodní větu z Genesis.
V anglické Bibli (Good News Bible), kterou jsem si kdysi koupil v antikvariátu se píše “In the beginning, when God created universe, the earth was formless and desolate. The raging ocean that covered everything was engulfed in total darkness, and the power of God was moving over the water. Then God commanded, “Let there be light”… /Na počátku, kdy Bůh stvořil svět, byla země bez tvaru a pustá. Všepokrývající divoký oceán byl obklopen temnotou a boží síla se pohybovala nad jeho hladinou. Pak Bůh zavelel “Budiž světlo”…/.
V české pak stojí “Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: „Ať je světlo!“
Připadá mi, že z českého překladu je velmi těžké si představit nějakou mlhovinu, spíš to vypadá na velkej šutr. Český překlad knihy jsem nečetl, ale docela by mne zajímalo, jak se s tím překladatel popral a to předpokládám, že toto není jediný rozdíl.