Září na pláži
Po delší době jsem opět u moře. Plánoval jsem si jak budu každý den chodit plavat a uvažoval jak to skloubím s běháním. První týden jsem nebyl ani jednou a ani jsem toho moc nenaběhal. Ve středu jsem byl poprvé a teď o víkendu jsem připojil další dva plavací dny. Na delší běhy jsem na těch pár dní rezignoval a běhám jen na pláž a zpátky. Uvidím jestli mi morál vydrží i tento nový týden.
Po příjezdu do Falmouthu jsem si v podvečer zašel na pláž abych se tu v paprscích slunce navečeřel a překvapilo mne kolik je tu lidí. Myslel jsem si že už je po sezóně, ta ale očividně v půlce září ještě dobíhá. Slunce za chvíli zakryla nízká oblačnost ze které začalo posléze jemně mžít. Oproti Birminghamu tu je kvůli čerstvému větříku o pár stupňů chladněji a tak dlouhý rukáv přišel vhod.
Následující den jsem se šel proběhnout a i když to bylo jen deset kilometrů tak jsem byl nepříjemně zmoženej. Běžel jsem i podél pláže kde bylo celkem rušno i takhle po ránu. Tři dny po mém příjezdu začalo hodně foukat a jelikož příliv vrcholil v ranních hodinách kdy mám čas vypadnout z baráku tak jsem se při druhém výběhu (tentokrát už s plavkama) u pláže zase otočil a běžel zpátky. Vlny hnedka při vlezu do vody který uměj pěkně podrazit nohy a spousta řas na mělčině mne prostě odradily. Foukalo ještě pár dní ale postupně začal ustupovat příliv a já se konečně v pondělí rozhodl že zítra do vody už prostě vlezu.
Podle internetu má voda 16°C což je na místní poměry příjemná teplota a i když nemám natrénováno tak jsem v moři vydržel 20minut. Při výlezu jsem opět musel projít řasama ve kterých jsem na něco šlápl a od toho mne pak svědila mezera mezi palcem a prostředníčkem až do dalšího dne kdy jsem si pro jistotu vzal prášek na alergii. Místo bylo nateklé jenom trošičku ale svědilo i večer (další prášek) a další ráno (ještě jeden) pak už nepříjemný pocit naštěstí zmizel. Někdy ve čtvrtek jsme z léta přešli do podzimu a teplota spadla asi o pět stupnů. Důvodem proč jsem následující tři dny nešel do vody byla ale spíše má lenost i když počasí teda taky za moc nestálo.
Na jaře a v brzkém létě byly záchody u pláže kvůli Covidu zavřené, naštěstí je už ale otevřeli. Přeci jenom se raději z mokrých plavek svléknu v kabince než na pláži. To že bych v nich běžel domů mne neláká ani uprostřed léta natož na začátku podzimu.
Když má voda šestnáct tak se ani nemusím moc osmělovat a dvacet minut se dá pěkně zvládnout bez toho abych výrazně prochladl. Ono se ale také musí vylézt z vody ven a doběhnout ještě domů… Kdybych si ssebou bral ručník a neotíral se jen narychlo do běžeckého trika tak bych možná běžel uvolnějeji no ale je to beztak jen dva kilometry tak co. Od soboty už si beru i dlouhej rukáv. K vodě tedy v krátkym a od vody přivleču i druhou vrstvu.
Dneska jsem po doběhu ještě věšel prádlo z pračky a prochladl tak o trošku více než včera. Na zahřátí jsem si uvařil hrnek kafe a už se těšil jak se zavrtám do peřiny a pustím si tenisové French Open. První co vidím je Azarenková jak hraje v bundě z čehož na mne teplo tedy moc nesálalo. Po dvou minutách je jasné že není moc spokojená s počasím a ruchové mikrofony jasně zachytávají “je snad jen osm stupňů, v tom se nedá hrát, já žiju na Floridě a na tohle fakt nejsem zvyklá” (nebo tak něco). S protihráčkou se pak dohodly a opravdu odešly do šatny. Utkání bylo oficiálně přerušeno pak jim ale asi někdo vysvětlil že takhle by to nešlo a ony se zase vrátily. Na ostatních kurtech se normálně hrálo. Já se zahřál asi až za hodinu kdy mi začala ranní pracovní rutina.
Uvidím jak dlouho bude ještě plavání příjemné. Od pondělka má začít pršet ale zbývá mi už jen deset dní které budu chtít využít co nejvíc. Příště tu budu až v listopadu a to moře mívá už jen 13°C takže místo plavání budu spíše běhat.