Rodiče klienta odjeli na dovolenou a tak teď mám na starosti krmení koček. Normálně jsem zodpovědný jen za dosypávání granulí do mističky v přízemí, kam chodí pouze kocour. O tom už jsem se tady zmínil dříve a dá se o něm říci, že má charakter. Dvě kočky, které vegetí v patře, možná také nějaký mají, ale spíše na mne působí pyšně a rozmazleně. Takové princezničky. Zatímco kocour je mazel, tak tyhle dvě si ode mne udržují odstup a pohladit se nechají jen při žrádlu anebo když jsou příliš líné vstát.

Každé ráno tedy vyjdu nahoru a pokud je třeba, tak vyměním noviny za čisté a umeju talířky. Kultura “stolování” musí být. Na jeden talířek přijde obsah konzervy a na druhej sáčku. Vždy by to měly být rozdílné chutě a jelikož je druhový rozsah široký (tři druhy ryb, králík, hovězí, kuře) tak to nebývá problém. V misce vedle jsou pak granule.

No jestli si myslíte, že se kočky vždycky přiženou a daj se do žrádla, tak se pěkně pletete. Většinou je reakce taková, že mne jedna pozoruje a když je prostřeno a já o krok ustoupím, tak se pomalu vydá k talířkům. Pokud se objeví i druhá, tak ta zůstává v uctivé vzdálenosti, čeká až se první nažere a pak se také pomalu vydá k talířkům.

Dneska ráno byla obvyklá výchozí situace, jedna kočka na křesle, druhá na sedáku. Při přípravě jsem byl opět jednou sledován, zatímco druhou to nechávalo klidnou. Opět jsem zkusil trik se vzdálenou miskou, ale u konzervy to nefungovalo. Bylo jasně vidět, že kočka ví, že ji má ráno dostat a očividně se na ni těšila víc než na Felixe. Ten tam zbyl až do večera, zatímco konzerva zmizela už během dopoledne.

Na talířkách vždycky něco zbyde a během dne postupně okorává. Večer, když je pak opět zaplňuji, je mi líto toto vyhazovat a tak se snažím promíchat staré s novým. Nezdálo se, že by to moc fungovalo, ale včera jsem přišel na fígl. Jeden talířek, který byl půl na půl staré s nový, jsem dal na bližší okraj, takže byl první, ke kterému se kočka dostala. Druhý, kde byl zbylý obsah čerstvého sáčku, jsem dal vedle něho, tedy tak, že bylo třeba nejdřive obejít ten první. Dopadlo to tak, že se kočka neobtěžovala dojít až k tomu druhému, ale skončila u prvého, ze kterého mizelo staré i nové stejnou měrou.

Kocour má radši granule a oproti kočkám celkem často přináší něco na pochlubení. Dneska byl tak přežranej, že spořádal jen hlavu, většinou ale zbyde jen nějaká vnitřnost ve tvaru ledviny, někdy ocásek.

U kocoura v přízemí jsme už pozorovali to samé. Nechávali jsme dvě kupičky granulí, jednu vegetariánskou a druhou masovou. Předpoklad byl, že bezmasá zůstane ladem, ale dopadalo to tak, že se vždy pustil do té, kterou měl jako první v cestě. Přijde mi to zvláštní.

Bylinková zahrádka na terase.

No a jelikož tu pár dnů už nepršelo, tak jsem zalíval i pár venkovních květináčů a objevil, krom pěkně vzrostlé máty i jiné bylinky. Ony tedy nejdou minout, protože jsou uprostřed chodníku, jen jsem si původně myslel, že je to jen něco okrasného.

Krásně vzrostlá máta.