Včerejšek, kdy jsem byl jen na letišti, nebudu počítat jako první den v Japonsku a začnu až dnes. Ráno počasí zatažené a tak ani tří hodinový přejezd do Nikka nevadil. Dvě třetiny cesty jsme v autobusu byli tři cestující a poslední třetinu se už vezl sám. Na silnicích zaujala absence jiných něž japonských značek, které tu jasně dominují, klidně bych si troufl tvrdit, že je jich 95 procent.

V Nikku bylo převapivě hezky – slunce rozzařovalo podzimní listí japonských javorů, takže i cesta k ubytování, které je na kraji městečka, byla zajímavá.

Po zabrání si postele v pokoji pro osm jsem hnedka vyrazil k chrámům a naprosto neplánovaně a nečekaně narazil na místní opice, které ale byly naštěstí plaché a celkem rychle zdrhaly.

Jednou z atrakcí tu je i starý most, který mne moc neuchvátil, čekal jsem něco kouzelnějšího. Za vstup na něj se platilo a to ještě kvůli zábranám nešel celý přejít 🙂
Chrámy byly ve stínu v cedrovém lese, což by v létě asi bylo fajn, teď ale světlo na focení nebylo. I kdyby se slunce neschovalo za mraky, tak by kvůli kopcům a stromům moc šancí nemělo. Možná, kdybych si zaplatil vstupné do chrámu se třema opicema (nevidím,neslyším,nemluvím), tak bych volil jinak, mně se tu ale nejvíce líbily balíky (už si nepamatuji s čím, ale doplním si) a pak velká tabule složená z destiček s nápisy.

Když jsem pak šel za tmy zpátky, tak jsem koukal, co bych si kde koupil k večeři a nakonec si v sámošce pořídil sushi, ke kterým jsem dostal i hůlky. Už byla celkem zima a tak jsem večeřel  za chůze. Zítra má nasněžit a tak to tu bude mít trochu vánoční atmosféru. K tomuhle rodinnému domu s plnou výzdobou se to bude hodit 🙂