Právě jsem dovečeřel nedovařené těstoviny s houbovou omáčkou, odešlo mi totiž těsnění u vařiče a já byl rád, že zvládl alespoň rozstát sníh a vodu ohřát, i tak jsem musel oheň několikrát oživovat.

To ale skáču v čase. Vyspal jsem se kupodivu dobře, jen občasný větřík mi párkát seslal z větví jemný sníh do obličeje. Večer jsem nepovolil boty a jak přes noc zmrzly, tak jsem se do nich musel dost páčit. Pak už jen zabalit saky paky a vyrazit.

Opět sněhem. Občas hodně řidkým listnatým lesem (to bylo nejlepší, občas po nízkejma smrkovejma větvema (to mi padal sníh za krk) a občas mezi kluzkejma skalama.

Jediné stopy (přede mnou) byly zvířecí. Často se držely cesty, aby pak někam uhly a já je pak kolikrát následoval a musel se pak vracet.

Asi po třech hodinách jsem došel k zavřené dřevěné stavbě, kam bych to možná býval byl stihnul nebýt té zacházky. Kousek před ní jsem potkal prvního člověka a hnedka vedle byla “pláž” na které jsem mohl nachytat trochu sluníčka. Celé dopoledne bylo slunečno, jelikož jsem ale šel po severním svahu, tak jsem z toho moc neměl.

Když se konečně ukázala asfaltka, tak jsem na ni rád zahl a na to, že jsem chtěl původně jít ještě dál podél jezera, rychle zapomenul.

U odbočky na krásně ušlapanou pěšinu stála krytá zastávka a kdyby byla na přilehlých záchodech tekoucí voda, tak bych tu rovnou zůstal na noc. Nedostatek vody jsem měl už od rána a tak jsem šel po pěšině k dalšímu symbolu wc. Málem jsem stihl paprsky zapadajícího slunce na Omanagamě, ale hlavně že jsem našel vodu. Na spaní to tu kvůli rušné silnici nebylo a tak jsem se rozhodl vrátit se. Došel jsem už za tmy, trochu si nadávaje za to téměř tříhodinové kolečko, že by bývalo stačilo zpracovat sníh. Po fiasku s vařičem jsem za procházku rád.
Asfaltka u které jsem je pouze pro autobusy (takže žádný provoz) které vozí turisty a tak jsem zvědav jestli nebudu někým probuzen. V kolonce “brzké ranní” jsou totiž na jízdním řádu autobusy už od čtyr. Doufám, že někde v poznámce je napsáno “platí jen v létě”, vždyť do šesti je ještě tma! V regulérní kolonce je první autobus až po osmé a to už bych měl být pryč.