December 5 2016

Zimní Japonsko XIII

Při psaní nadpisu “Zimní Japonsko” už si připadám trochu divně. Je celkem teplo (10stupňů), a když je slunečno, jako téměř vždy, tak už to je s baťohem na krátké tričko. Dneska jsem v něm strávil většinu dne a došel v něm až na Ohiru, což je kopec nad jezerem Yamanakako. Už ráno jsem se rozhodl, že ještě jeden kopec absolvovuju předtím než popojedu k dalšímu jezeru, které už je krapet dál.

Ráno jsem, podle plánu, vstal brzy a bez báglu zkusil vyrazit výše po cestě (která nakonec nebyla úplně lesní, ale asfaltová), abych si vyfotil Fuji ve vycházejícím sluníčku. Když jsem ani po dvaceti minutách nevyšel z lesa, tak jsem to vzdal a vrátil se.

Při podcházení dálnice, stále v lese, vykoukla z porostu na chvíli zase.

Nejlépe ale byla vidět až z areálu golfového hřiště, kde jsem si dal, po hodině chůze, pauzu na menší snídani. Začalo se dělat takové teplo, že se začal zamlžovat vnitřek foťáku.

Možná ještě lepší záběr je už z města. Bohužel světlo už nebylo nejlepší, mezi 10-15h už jsem si na to v okolí Fuji zvykl.

Aby to nebylo jen o Fuji. U cesty byla odbočka k domu Oshiho a tak jsem se těch pár metrů zašel. Žádné vstupné, žádný hlídač, žádní lidé. V interiéru, kromě dvou ohnišť nic nebylo, stejně ale působil pěkně.

Stejně jako exteriér.

Opodál byly dva historické vesnické domy. Interiér byl značně tmavý a celkem nezajímavý. Dřevěná podlaha, ohniště, v jednom z domů tkací stroj a to je asi tak všechno.

Když se slunce začínalo schovávat za vrcholek Fuji, ještě jsem ani nezahájil stoupání na Ohiru, což dávalo tušit, že ani dnes za světla nedojdu.

Stoupání začalo o kousek dál u domků v lese. Cesta naštěstí byla pěkná, i když na ni bylo dost celkem nepohodlných schodů. Podle rozcestníku jsem měl dojít hodinu po setmění, ale kupodivu jsem to zvládl o půl hoďky dříve. Naštěstí nebyla černočerná tma a cesta šla pěkně rozeznat. Kvůli mlze jsem z vrcholu neviděl vůbec nic, ale přístřešek šouplý trochu stranou jsem zaregistroval a už si pod ním ležím. Mlha už se trochu zvedla, takže vidím město pode mnou i protilehlé kopce, Fuji je ale stále schovaná, snad se ráno ukáže.


Posted 5. December, 2016 by jenda in category Uncategorized