Zvládl jsem přesun k jezeru Ashinoko, ale bohužel jsem přijel už za tmy, takže jak to tady vypadá budu vědět až zítra. Nejdřív vyrazím do infa, abych si obstaral mapu. Doufám, že mi bude stačit jen jedna a nebudu potřebovat tři jak u Fuji. Tam jsem měl jednu anglickou s cestama, jednu japonskou s větším rozsahem a označením přístřešků a třetí, která zabírá i kousek Ashinoka, ale jsou na ni jen silnice, které jsou dotaženější než na předchozích dvou. Druhý bod na programu bude najití obchodu nebo ubytování. Až potom budu vědět jak strávím následující dny, ale teď zpátky k dnešnímu ránu.

Ráno bylo sice slunečné, ale kolem vrcholku Fuji se stále vznášel a různě měnil malý mráček. Doufal jsem v mlhu nac jezerem, která se sice nekonala, stále ale lepší než mrak kolem mého kopce. Jelikož nad východem trocha oblačnosti byla a slunci trvalo trochu dýl než opravdu vykouklo, tak jsem to s brzkým stáváním ani nemusel přehánět.

Čekání na zmizení oblačnosti z vrcholku bylo dlouhé, roupama jsem nevěděl co dělat…

… a tak jsem si udělal vrcholovou fotku s krtečkem…

… snídaňové sushi zapil pálenkou…

… dal si croissant, který sice měl jeden konec bez náplně, ale na druhém to více než dohnal…

… a i když ani poté se situace nezměnila, tak jsem vyrazil na sousední vrchol, za kterým už byla odbočka dolů, k jezeru Yamanakako.

U chrámu Kaiunzan Jyutoku jsem si neodpustil fotku se soškami s bryndáky. Bryndák měl i velký budha před svatyní (která byla zavřená), důvod pro toto zkrášlení jsem ale na infotabuli nenašel.

U jezera jsem si chtěl sundat termotriko, ale během pauzy jsem tu kvůli větru celkem vymrzl a tak oděv zůstal nezměněn. Jak je vidět, tak mráček jen čekal až zmizím z vyhlídky a pak zmizel taky.

No a pak zpátky na silnici, na autobus a teď ležím pod altánem. Ten je mimo silnici, trochu stranou pěší cesty a kdyby tu na mapách u cest neměli značena odpočinková místa, tak bych ho rozhodně nenašel. Uvidím, jak tu bude ráno rušno, na nějaké polehávání to nebude, já tu ale beztak vstávám kolem sedmý, se sluníčkem.