Jsem na ostrově Oshima. Teď, večer (ale i trochu přes den) se mi tu zdá mnohem větší zima. Hlavním viníkem je určitě vítr, ale myslím, že je celkově chladněji. Zpátky tedy ke dvoum párům ponožek do spacáku.

Ráno, stejně jako noc, bylo pěkné. K zavřenému hradu za tmy jezdila kupodivu občas auta a tak jsem byl rád, že jsem si vybral místo trochu od silnice. Ráno ani kapka rosy.

Tryskoloď, která na otevřeném moři svištěla osmdesátkou, jsem stihl a ve čtvrt na jedenáct se už vyloďoval na Oshimě. Myslel jsem, že si tu nakoupím, ale obchod jsem neviděl. Žije tu (myslím) 4000 lidí a tak asi bude v největším městečku, kam se chystám zítra. Lidé tu vypadají přátelšteji než na hlavním ostrově, několik mi z auta zamávalo a jeden děda mne i svezl. Pořád něco povídal japonsky a snažil se mi ukázat cokoli zajímavého kolem cesty. Jednou se kvůli tomu i trochu zajel. Ono to pro něj bylo asi celé zajížďka, protože jsem ho nejdříve viděl jet v protisměru. Vysadil, mne u kaméliové zahrady, ale i když podél cesty sem tam nějakej kvítek byl, tak jsem její návštěvu, vzhledem k roční době, vynechal. Hnedka vedle mi ukazoval, že můžu sehnat něco k jídlu. Na jednu stranu to vypadalo, že tu jde koupit polévka nebo něco takového, na druhou stranu ale okénko bylo zavřené. Vešel jsem do vedlejšího obchůdku a koupil to jediné, co tu měli hnedka k jídlu – brambůrky, zmrzlinu a několik sladkých pečiv. Nejdůležitější bylo, že jsem si tu mohl doplnit vodu.

Hnedka přes silnici byla autobusová zastávka a já měl to štěstí, že ten jeden autobus denně, který se mi zrovna hodil, jel za 50minut, takže jsem mohl v klidu posvačit. Popojel jsem výše, blíže ke kráteru sopky, kvůli které jsem sem jel.

A to už je Mihara-yama a pěkná cesta k ní. Před necelým měsícem to bylo třicet let co naposledy chrlila lávu.

Důkazů bylo všude po svazích habaděj.

Podél cesty bylo i pár krytů, kdyby se situace náhodou opakovala. Podle měření prý stále bobtná.

A to už jsem nad kráterem. Dokonce se i rozlétly mraky a vykouklo slunce.

Na ten druhý z ostrůvků (ten nejmenší) se chystám. Ptal jsem se v přístavu, kdy tam jede loď a prý v 6:30, tedy před východem slunce. To situaci trochu komplikuje, ještě se zeptám ve městě, kde je také přístav.

Že je sopka stále aktivní se nejlépe pozná podle ucházejícího horkého vzduchu.

Na tomto místě to je nejzřetelnější. Doobešel jsem vrchol a našel si alespoň trochu závětrné místo ke spaní.