December 12 2016

Zimní Japonsko XX

Dnes trochu později, protože mi spoustu času zabralo vybírání ubytování. Jinak mám vítěze o nejlepší místo týdne, kterým se stávají horké prameny Jinata. Teplá lázeň v přírodě byla důvodem mé návštěvy Shikinejimy a potud spokojenost. Co se ubytování v minshukách týče, tak to má bohužel sestupnou tendenci.

Ráno jsem stíhal loď jen tak tak. Jelikož se jednalo o noční linku z Tokia, tak byl prostor uzpůsoben na spaní. Myslel jsem si, že noční pojedu i do Tokia, ale to kupodivu jezdí jen přes den. A asi je to lepší. V podpalubí bylo totiž celkem teplo a moc bých se asi nevyspal. Ani teď jsem tu nevydržel dlouho a po chvíli začal hledat palubu s čerstvým vzduchem.

Po vystoupání několika pater se mi to povedlo a odměnou mi byl nejen pohled na Oshimu…

…ale také na Fuji, určitě se vám po ni už stýskalo 🙂

Vytáhl jsem tašku s jídlem a vydatně posnídal.

A jak jsme tak projížděli mezi ostrůvky, tak necelé tři hodiny utekly jak voda a byl čas se vylodit.

Přesně podle harmonogramu, přirážíme v 9:05 k shikinegimskému molu a já se vydávám hledat ubytování. Ptám se v obchodě, chlápek zvedá telefon a za chvíli si pro mne přijíždí paní. Vyřízeno. Na přivítanou nedostávám tentokrát ani čaj, přičítám do dopoledním hodinám, takže na obhlídku ostrova vyrážím bez většího zdržování.

Po zorientování v mapě, poprvé tu používám kompas, kdy mne zmátlo, že jsme přistáli v jiném přístavu než jsem myslel, docházím nejdříve k horkým pramenům Ashitsuki. Nebo Matsugasita Miyabiyu. Ashitsuki podle mapy, Matsugasita podle šipek. Tak jako tak, nic moc. Příjemně teplá voda ano, ale atmosféra ne. Bylo odtud přímo vidět na molo a celkově to nepůsobilo moc jedinečně. Poležel jsem si ale rád. Když jsem přicházel, tak jeden pán zrovna místo opouštěl a když jsem odcházel, tak jinej přicházel. Načasování tedy super.

Už sestup k pramenům Jinata sliboval lepší zážitek. Dramatická soutěska vedoucí přímo k moři zapůsobila.

No a samotné prameny kulisu ještě dokreslily. Na některých místech voda dokonce vřela a ve vzduchu občas zavál zápach vajíček.

Kontrast při vtoku do Tichého oceánu byl také pěkný. Uvažoval jsem, že bych si tu odbyl regulérní prosincové plavání, ale nakonec k tomu nedošlo.

Našel jsem si místo, kde se nesnesitelně teplá voda mísila s tou oceánskou a tam si velebil. Ani nápad, že bych se, byť na minutu, přesunul do té ledárny, která mi občas zchladila mé jezírko! 

Pohodička. Dalo se přesouvat mezi studenější a teplejší částí a já nakonec skončil hned u místa, kde vtékala teplá.

Říkal jsem si, že už jsem teplé vodě přivykl a zkusil popolézt o jezírko blíže k této vroucí vodě. Nohu jsem neponořil ani po kotník a už letěla ven. Tohle fakt nedám.

Po vykoupání jsem tu i posvačil. Nikde ani noha, pohádka.

Důvod, proč mi tu bylo tak hezky, bylo i příjemné teplo stoupající z jezírek. Takové pěkné mikroklima…

Sírné vody opticky pěkně kontrastovaly s tmavým oceánem. Zalitoval jsem, že jsem nechal neutrální filtr na pokoji, delší čas expozice by asi působil ještě lépe. Říkal jsem si, že se sem ještě v podvečer vrátím, ale byl jsem tak utahanej, že jsem si našel spoustu důvodů proč ne.

Zbytek ostrova už zdaleka tak zajímavý nebyl, i když atraktivních skal tu bylo vícero. Na to, jak je to malý ostrůvek, tak jsem se z počátku divil, proč (a na co) tu má každý auto. Když jsem už ale poněkolikáté zdolával stoupání, abych pak zase klesal, tak jsem to trochu pochopil a to tu má nejvyšší bod snad jen 50 metrů.

Procházel jsem i kolem rybářské farmy. V ostrovech tu mám celkem bordel, ale to úplně vzadu by mohla být Oshima, takže tak daleko asi opravdu není.

No a tohle je večeře. Kdyby chlápek, co tu také bydlí, snědl jen polovinu rýže co já, tak máme prázdný hrnec. Naštěstí si ji nabral jen jednou a tak jsem se nasytil hlavně jí. Buďto se mi zvětšuje žaludek a nebo toto byla nejmenší večeře co jsem v minshuku měl. Jsem zvědav, jaká bude snídaně a také cena. Tu jsme zatím neřešili, ale podle toho co je v japonštině na pokoji, bych si tipl, že to bude přes 8000 jenů.

Zítra mne čeká půlden na oceánu a přechod z malinkého ostrůvku do světové megapole, kam připluju na noc.


Posted 12. December, 2016 by jenda in category Uncategorized