Po výletě po pobřeží kdy jsem si do moře, které se mi zdálo vysloveně ledový (a přitom jiný lidi do vody lezli), smočil jenom nohy,  jsem se rozhodl s tím něco dělat. Přece nejsem taková měkota, abych nevydržel v červenci v moři. Od čtvrtka 11.7. jsem si tedy nastavil novou běžeckou rutinu.

Vybíhám vždycky ráno kolem půl devátý, to ještě nebývá nepříjemný teplo a lidí je pomálu. Po třech km doběhnu k Maenporthské pláži. Ta není nějaká nóbl, ale i tak se tam kolem desáté začínají kupit lidé. Já tam bývám před devátou a to tu kolikrát, krom zaměstnanců otevírajících stánek s občerstvením, ani nikdo není. Doběhnu si ke skále na kraji, svlíknu se do plavek a hupky dupky do moře. To má kolem 17°C, žádnej Karibik to teda není, na druhou stranu si matně pamatuju, že koupaliště v ČR bývaly mezi 19-22°C. Když jsem vydržel podobné teploty (řeky musely být studenější než koupaliště) jako děcko, tak to by bylo abych je nezvládnul teď.

První tři dny byly docela vlny, takže osmělování probíhalo celkem nedobrovolně a měl jsem problémy se potopit. První den jsem to zvládnul, další dva dny už jsem si hlavu jen opláchnul. Další dny se moře už trochu uklidnilo a mne se dařilo i potopit, po potopení jsem ale hnedka lezl ven. Každý den moře o kousek ustoupilo, odliv totiž přicházel vždy o půl hodiny později než předchozí den. Včera se mi stalo, že hladina opustila prudší dno a mně se tak nedařilo dojít nikam kde by bylo vody nad pás a tak jsem udělal deset temp prakticky na mělčině.  Odlivový vrchol bych měl chytit zítra, to by měl nastat v 8:47.

Bylo to mých prvních deset temp a i když se mi voda zdála pořád dost studená už to nebylo tak strašný. A dneska? Dneska se mi zdála voda už celkem O.K. a já si tak konečně trochu zaplaval. Ve vodě jsem strávil deset minut a zjistil, že mi v plavání chybí praxe. Nevím jestli bych vydržel plavat půl hodiny. Možná za to mohlo to, že jsem nesnídal, minimálně se tím můžu utěšovat.

Co mne napadlo při zpátečních 4km bylo, že za mojí vodozimovřivostí možná mohly ty dva dny chůze po pobřeží nebo spíš to, že jsem se při tom krapet spálil. Podrážděná pokožka pak ze studený vody nebyla nadšená, tomu by odpovídalo i to, že nejhorší bylo smočit nohy a ruce. Ze začátku jsem z moře vylézal hlavně právě kvůli tomu, že jsem si myslel, že mi upadnou nohy. Uvidím jak na tom budu příští dny.

Po vykoupání následuje celkem prudké, přes kilometr dlouhé stoupání. I tady mívám problémy. Cítím totiž jemné náznaky točení hlavy, jakoby bych měl omdlít. V nějaký běžecký diskuzi o metabolismu, které se účastnila potápěčka, jsem četl, že tím jak se tělo prudce ochladí tak přechází přímo na spalování cukrů. Protože před běhám nesnídám a spoléhám na metabolismus tuků tak mám cukrů v těle málo a to by právě mohlo způsobovat tu nejistotu. Dneska jsem třeba takový příznaky necítil, na druhou stranu, tím že jsem ve vodě strávil víc času jsem měl o dost větší hlad než normálně.

Z kopečka pak sestupuji k Swanpoolské pláži a odtud buď dále po pobřeží k hradu (11km trasa), to byla má trasa minulý týden kdy jsem byl oproti mému 50km plánu ve skluzu, anebo zpátky domů, to je potom celkem 7km a to běhám tenhle týden.

Dneska jsem natočil i video. Bohužel co tam povídám není vždy úplně pravda. Takže korekce. Byl jsem tam jen asi hodinu po odlivové úvrati a ta řasová hranice je přílivová úvrať. Když jsem tu byl před týdnem tak byl právě příliv a tak se mi to zarylo jako normální. Na sluníčko do objektivu si příště budu muset dát větší pozor.

a na závěr ještě profil zkrácené, sedmi kilometrové, trasy