Do kina jsem vyrazil na kole za tmy a stejně tak se i vracel. Cestou z kopce jsem si toho ještě nevšiml, ale při zpáteční cestě jsem si uvědomil, že zatímco v Mastech není jediná lampa pouličního osvětlení, tak na Polomech je u každého baráku jedna. Nevím jak je to možný, asi to financuje lom. A teď k filmu. Ztraceni v Mnichově je nový film Petra Zelenky, na který jsem zatím četl/slyšel jen kladné recenze a tak jsem měl vysoká očekávání, což nebývá nejlepší startovní bod, protože riziko zklamání je vysoké.

Film jsem zaregistroval, když jsem, asi před dvěma týdny, viděl rozhovor s režisérem na ČT24. Připadlo mi, že hlavním tématem bude snaha o neobvyklé vysvětlení Mnichovské dohody/zrady/diktátu, ale to se nakonec vešlo pouze do jedné věty. Mnohem více si hráli s Mnichovským syndromem. V první půl hodině mě pár věcí a detailů uhodilo do očí, to se ale vše posléze vysvětlilo a dokonce to vypadá, že jsem i něco přehlédl. Jestli se vám líbil Rok ďábla, tak se vám bude asi líbit i toto. Stylem hodně podobné, jen bez písniček. Výborná mi přišla závěrečná, “francouzská”, část filmu. Vůbec jsem netušil, že my, Češi, máme nějaký problém s Francouzi. Nevím nakolik je to pravda a nakolik je to jen použito pro záměry filmu, ale vyjde z toho nejeden úsměvný moment.

I když jsem tedy čekal trochu něco jiného, tak se mi film líbil. Zajímalo by mne, nakolik se zvýší prodej Tesařovy knihy Mnichovský komplex, protože to skoro vypadá, že si vydavatel tento film objednal pro podporu prodeje. Asi si ji budu muset také přečíst, protože idea, že Mnichov byl obrovské diplomatické vítězství pro ČSR dává smysl. A taky už vím, že francouzská paštika je nejlepší 🙂